Ačkoliv Hamburger Bahnhof – bývalá nádražní budova, jejíž fasádu i interiér osvětlují neony Dana Flavina, spadá pod berlínskou Nationalgalerie, současná expozice je z velké části postavena na aktivitách soukromých sběratelů. Jádro výstavy tvoří díla ze sbírek Ericha Marxe, Friedricha Christiana Flicka a Edigia Marzony, které byly do sbírek Hamburger Bahnhof darovány nebo dlouhodobě zapůjčeny.

Berlínský Bunker, v němž je umístěna Boros Collection

 

V Berlíně se však můžeme dostat ještě dál, a to rovnou ke sběratelům na návštěvu. Každou sobotu své „hosty“ vítá u sebe doma paní Erika Hoffmann. Sbírka současného umění Hoffmann Sammlung, kterou se svým manželem kompletovali od 60. let, je instalována přímo v domě, kde majitelka bydlí. Dnes už ji spravuje paní Hoffmanová se svým týmem sama, její manžel Rolf zemřel již před 11 lety. K vidění je vždy jen část rozsáhlé sbírky, která se pravidelně každé léto obměňuje. U Hoffmanů se nepoužívají termíny jako jsou například "instalace" nebo "expozice", velký důraz je kladen na to, že v domě se prostě bydlí. Nenajdeme zde žádné popisky a i úloha průvodce je spíše navigační, abyste se v objektu neztratili, než aby vysvětloval či mentoroval. Bohužel někdy i samotné jméno autora z něj musíte páčit. Momentálně jsou k vidění díla skupiny ZERO, Wolfganga Tillmanse, Reynolda Reynoldse, Marcela Broodthaerse a mnoha dalších.

Druhou ze soukromých berlínských sbírek je Boros Collection, pro kterou při přípravě výstavního prostoru byli právě Hoffmannovi inspirací. Manželé Christian a Karen Boros sbírají umění systematicky od roku 1990 a to tak ustavičně, že jejich jména figurují na nedávno zveřejněném seznamu „200 nejaktivnějších sběratelů roku 2011“ sestaveném časopisem The Art News. Finanční prostředky pan Boros získává z podnikání v reklamě. Sbírka čítá na více než 500 děl, která už manželé nechtěli mít jen uložena v depozitáři, a proto se rozhodli svou kolekci prezentovat veřejnosti.

Interiér Boros Bunker: Anselm Reyle, vlevo "Life Enigma", 2008, vpravo Bez názvu, 2008

 

V roce 2003 se naskytla příležitost koupě osobité stavby s pohnutou historií – bunkru z roku 1942, jehož autorem byl nevalně proslulý nacistický architekt Albert Speer. Během druhé světové války bunkr sloužil k ochraně civilistů. Bezprostředně po válce stavba spadající do sovětské zóny Berlína fungovala jako vězení. Po vzniku NDR vzhledem ke svým izolačním vlastnostem sloužil jako sklad exotického ovoce dovezeného z Kuby. Pád berlínské zdi přivedl poprvé do bunkru kulturu - bunkr fungoval jako techno klub, hrálo se v něm divadlo a pořádaly výstavy. Boros objekt ve spolupráci s architektem Jensem Casperem citlivě zrestauroval. Zredukovali počet místností ze 120 na 40, výšku některých tak zdvojnásobili a na střeše vznikla rozlehlá rezidence majitelů. Na stěnách byly zachovány původní německé nápisy dokreslující atmosféru válečné stavby. Objekt s vystavenými předměty tvoří homogenní celek, který pro svoji kuriozitu láká k návštěvě nejen milovníky umění.

Christian Boros sbírá výhradně současné umění a jedním z jeho zásadních kritérií je, aby předmět byl ze stejného roku jako samotná akvizice. S umělci, jejichž díla kupuje, se zná a vztah, který s nimi buduje, je pro něj zásadní. Sám Christian Boros s oblibou říká, že právě to, že s umělci může o konkrétních problémech hovořit, ho na sbírání baví nejvíc. Skutečnost, že je Berlín epicentrem kulturního dění v regionu, bylo hlavním důvodem pro umístění sbírky. Boros žije ve Wuppertalu, ale potřebuje být se současnou scénou v kontaktu. A to mu bunkr, který je pro něj předně soukromým prostorem, kde vítá návštěvy nejen z řad umělců a galeristů, umožňuje. Veřejnosti je otevřen jen o víkendech.

Christian Boros

 

Boros o sobě tvrdí, že je váhavým sběratelem, kterému nákupy na veletrzích, kde je nutno nakupovat okamžitě a spontánně, nevyhovují. Zejména u nových autorů potřebuje několik týdnů na rozmyšlenou. Důležitou součástí při tvorbě sbírky je pro něj neustálá konfrontace, kterou mu poskytují výstavy nejen současného umění, na kterých je neustálým hostem. V rozhovoru pro časopis Art Review, bilancujícím dosavadní sběratelskou kariéru, na otázku, zda by dnes zpětně něco změnil a co by už dnes nekupoval, odpovídá: „Dnes už bych se nezajímal o Damiena Hirsta. Ale před patnácti lety byl pro mě velice důležitým umělcem. To, že jeho věci mám dnes za příliš okázalé a senzační, ale neznamená, že ho musím opustit. Jeho práce se staly součástí mé sběratelské biografie, a proto jsou pro mne stále relevantní a důležité.“

Boros Collection #1, která byla k vidění od roku 2008 do konce letošního června, byla první z řady plánovaných dlouhodobých expozic tvořených výhradně ze sbírek majitelů. Expozice byla koncipována s důrazem na práci s jedinečným prostorem, který bunkr poskytuje. Značná část děl vznikala přímo pro toto konkrétní místo, jiná umělci na místě upravovali nebo alespoň instalovali. Boros nespolupracuje s žádným kurátorem, jen se samotnými umělci. Na výstavě Boros Collection #1 byli k vidění umělci jako například Olafur Eliason, Kitty Krauss, Tobias Rehberger, Elizabeth Peyton, John Bock či Sarah Lucas. Od poloviny září se návštěvníci mohou těšit na novou expozici - Boros Collection #2.

Interiér Boros Bunker s konstrukcí Santiaga Sierry z roku 2002

 

Příběh manželů Vogelových, kteří za oceánem vybudovali proslulou sbírku minimal a concept artu, si můžete přečíst zde.