Abstraktní krajina z roku 1950 nese jméno ostrova Île de Sein při pobřeží Bretaně, který Toyen opakovaně navštívila v letech 1948 a 1949. Tento skalnatý ostrov bez stromů bývá nazýván také ostrovem Mrtvých, neboť podle dávné keltské legendy se na něj každou noc z pevniny uchylují duše zemřelých.

Kritik Charles Estienne, který sám z Bretaně pocházel, v úvodním slově k malířčině výstavě v roce 1955 si Île de Sein zvolil za klíč k celému Toyeninu dílu ze začátku 50. let: "Před několika lety trávila Toyen dlouhé měsíce na ostrově Sein; dnes se s ní setkáváme v Paříži. Mnoho se toho tady změnilo, fouká tu jiný vítr, ale základní duchovní problémy jsou pořád stejné (…) 'Seinská úžina,' čteme, 'je prostor mezi už popsaným ostrovem Sein na západě a cípy Van a Raz na východě. Různá nebezpečí hrozí z obou stran velmi omezují jeho přeplutí a činí je riskantním.' Prostor, v němž hrozí různá nebezpečí – nikoliv prostě a jednoduše prostor výtvarných problémů – takové je pomyslné místo, kde se dnes odehrává vývoj malířství."

Svůj text končí poetickým obrazem, který by se mohl vztahovat přímo k představovanému plátnu: "Moře je samozřejmě krásné pro ty, kdo přijímají jeho zákon, a podél břehů u mělké zátoky Torche létá příliš mnoho racků, než aby se nevzbudila malířčina Spící a nadala nám od prahu bílého domu na ostrůvku Tavennec znamení; pod skálou se dosud krčí dávné hrůzy, ale to nic, až se zvedne šedivá mlha posetá zelenými a rudými světly, bude nás čekat krásné počasí."
 

Karel Srp v monografii z roku 2000 malířčiny první roky ve Francii, léta 1948 až 1953, popisuje jako lidsky i umělecky velice obtížné období. Cesty do Bretaně a na Île de Sein se staly inspirací pro kresebný cyklus Ani křídla, ani kameny: křídla a kameny z roku 1949, z kterého později motivicky hodně čerpala i ve svých obrazech. "Jedenáct kreseb inspirovaných bretaňskou přírodou ukazuje fascinaci Toyen základními přírodními silami, jež se projevila i v řadě dalších jejích děl, a symbolicky odkazuje na neustálé střídání živlů na pobřeží ostrova s útesy trvale bičovanými jak oceánem, tak větrem, a s atmosférou utvářenou především mořským příbojem, ptáky a skalisky," charakterizuje soubor Anna Pravdová v loni vydané knize Bounjour, Monsieur Gauguin, Čeští umělci v Bretani 1850–1950.
 

Cyklus Ani křídla, ani kameny: křídla a kameny Toyen představila v květnu 1953 na výstavě v galerie A lʼÉtoile scellée v Paříži, kterou vedl již zmiňovaný Charles Estienne. Katalog vedle kreseb uvádí i čtrnáct obrazů. Mezi nimi například plátna Všechny živly, Původ pravdy a Noční pradleny, které se loni a letos na aukcích v Londýně a Praze prodaly za 11,1 milionu, 9,4 milionu a 5,5 milionu korun. 

Pod číslem 8 se v katalogu objevuje i obraz Île de Sein. Toyen namalovalo vícero obrazů inspirovaných ostrovem (Menší obraz nazvaný též Île de Sein prošel českými aukcemi před deseti lety), je však nanejvýš pravděpodobné, že šlo skutečně o představované plátno. To se domnívá i Karel Srp, který k obrazu napsal posudek. Již samotný formát malby – jde podle všeho o malířčin největší obraz z první poloviny 50. let – naznačuje, že šlo pro Toyen o důležité dílo. 
 

Jedná se současně o jeden z prvních příkladů, kdy použila neobvyklý podlouhlý formát (50 x 150 cm), který je pro její pozdější tvorbu poměrně charakteristický. Stejné rozměry mají například obrazy ze stěžejního souboru Sedm mečů vytažených z pochvy z roku 1957. V aukci se dosud objevil jen jeden obraz tohoto souboru, Buditelka něhy, který byl před deseti lety s cenou 6,5 milionu korun prvním několikamilionovým malířčiným poválečným prodejem. 

Podle přípisu na zadní straně plátna byla první majitelkou Île de Sein Anna-Yvonne Jaoüen z Ploudalmézeau ve Finistere. Anna-Yvonne byla sestrou malíře Pierra Jaoüena, který patřil do okruhu autorů spojených s galerií A lʼÉtoile scellée. Dalším byl například Jan Křížek, kterého Anna-Yvonne Jaoüen dokonce v roce 1956 dva měsíce hostila u sebe v Ploudalmézeau.

Po roce 2000 obraz její rodina prodala, nyní jej za nezveřejněnou sumu privátně nabízí Jiří Švestka Gallery. Až do půlky října je k vidění na výstavě v galerii nazvané Kostky světla, která kombinuje díla české avangardy (Filla, Šíma, Toyen) s pracemi současných umělců (Kintera, Gianni Caravaggio).

Nejdražší poválečné obrazy Toyen na českých i světových aukcích (Top 10 poválečná Toyen).