Zářivě barevné obrazy hrajících si dětí, inspirované lapidárností dětských kreseb, Čapek maloval mezi lety 1928 až 1937. Zájem o dětský svět u něj vrcholil kolem roku 1935, kdy v soukromé galerii Huga Feigla pod názvem Na dětský motiv vystavil soubor pastelů. "Vstoupíme-li do výstavy Josefa Čapka v galerii Dra. Feigla, jsme náhle přeneseni do jiného světa. Nejsou to ovšem nadskutečné, irracionální vidiny ze světa podvědomých stavů, nýbrž je to oblast docela přízemní a konkrétní. Je to svět dětství, svět dětských her a bezstarostných zábav, a to svět zobrazený nikoli kreslířem-rutinérem, jehož práci může dohře nahradit fotografický přístroj, nýbrž viděný očima dítěte a právě tak prostě a cituplně tlumočený, jak je vnímán. Nejsou to ovšem nafintěné dětičky z pražských sadů, nýbrž děcka ušmudlaná a usmrkaná; hrabe se to v písku a blátě s rozkoší tvůrce, vynoří se to hned z meze, hned z keře, batolí se to po dvorečku, honí se to za motýly, pere se to, koupe se to, užívá to všech radostí, které život dává. Písnička věčně nová, zahraje-li ji někdo po svém. A Čapek to dovede," referoval o výstavě například v červnu 1935 týdeník Světozor. 
 

Vojtěch Volavka v měsíčníku Salon, "obrazové revue pro umění a život", o dva měsíce později dodával: "Stromy, děti, motýli, domy i míče, půvabné zjednodušené jako dětské hračky jsou jakoby náhodou vysypány na papír z nějakého rohu hojnosti, ale ve svém utváření zbarvení i zamístění jsou vypočítány přesně pro to místo, kde právě mají být. Odtud jejich samozřejmost, jistota a veliká motivní síla. Ačkoliv neznázorňují tyto kresby žádné určité příběhy, vidíme na nich jen děti mezi stromy, v obilí, na zápraží, pod keřem, za humny, máme z nich velmi určitý dojem blažeností a bohaté složitosti dětského světa, který má pro velké i pro malé takovou přitažlivost, jako málo věcí na této zemi. Je třeba mnoho vědět o životě i o malířství, aby se umělec mohl tak plně vyslovit v projevech zdánlivě tak nenáročných, jako jsou Čapkovy dětské kresby. Stojíme tu vskutku před kusem dokonalého umění, které třeba považovat za jednu z nejpozoruhodnějších našich kulturních kapitol."
 

Na základě výstavy Čapka oslovila Družstevní práce a na jaře následujícího roku vydalo deset jeho kreseb jako soubor pohlednic. "Neviděl jsem ještě nic krásnějšího, co by postihovalo s takovou jedinečností a s takovým uměním život a svět dětí. Ty kresby nejsou zrozeny z nápadu, předchází je nekonečná řada experimentů, veliké a láskyplné studium, zkušenost znalá toho základního, co je v dětských kreslířských hrách a dohromady to vydá na samou radost a samé štěstí. Je to vše vybaveno čerstvým viděním dětských očí, je tu cítit blaženství prvního poznávání a zmocňování se věcí a čarovná představivost. Neříká se v nich dítěti, tak to vypadá a tak to máš vidět, ale vidí se, jak dítě vidí," rozplýval se nad vydaným souborem ve firemním časopise Panorama básník František Halas.
 

Josef Čapek mu odpověděl dopisem stylizovaným jako dětské psaní (včetně hrubek, absence interpunkce a několika kaněk): "Milí Františku maminka mňe povi(da)la žeti Mám napsat žešsto v ty Panoramě dobře umněl ty kluku ty to mněl dobře nabiflovany o těch čapkovejch obrázkách a tak tě děkuju, posílám teť do Benatek ňejaký pjekně zarámovaný a zasklený až přídou naspátek tak ti jeden dám a neřikej to nikomu (Naši mají v kamnech pl(c)ha). Zdravitě tvuj věrný Pepík" Deset Čapkových kreseb bylo v roce 1936 skutečně vystaveno v československém pavilonu na Bienále v Benátkách. 
 

Josef Čapek: Děti a holubi, 1929–35 pastel na papíře, 31 x 37 cm, cena: 1 200 000 Kč, Adolf Loos Apartment and Gallery 23. 11. 2014

Zdůrazňované zakotvení Čapkových obrazů v realitě a přesnosti, s jakou má dětský svět odpozorovaný, které zaznívá ve všech citovaných textech, koresponduje s malířovými teoretickými názory. V prosinci 1933, tedy ve stejném roce, ze kterého je představovaný obraz, publikoval v revue Život, časopisu Umělecké besedy, polemický článek Život na dluh, ve kterém kritizoval nedostatek autenticity v tvorbě mnoha moderních umělců: "Nestrkejme před tím hlavu do písku, že je z velké části stejně odvozeně formalistní, stejně formulková, vnější a nesvobodně netvořivá jako ta, která hrozila státi se jistým kulturním baráčnictvím. Že je stejně stranou skutečných sil vývoje i díla osobnosti, že rovněž ona se vyčerpává na dutosti bez života a podstaty. (…) taková jest slabost českého výtvarnictví: jeho nedostatek odvahy, nedostatek života placeného bezprostřednějším poznáním a pak i bezprostřednějším výrazem, nedostatek tvořivé mohutnosti, než je jen čilá učenlivost, plodnější žádosti, než je pouhá kulturní ctižádost; příliš vypůjčované kultury. A tam pak i vypůjčovaný život, vypůjčovaná skutečnost, valná neschopnost poznati a uznati bezprostředněji tvořivou formou to nejbližší a vlastní."
 

Josef Čapek: Děti mezi stromy, 1934–35, pastel na papíře, 40,5 x 50,5 cm, cena: 1 200 000 Kč, Adolf Loos Apartment and Gallery 23. 11. 2014

O svých kresbách dětí o něco později napsal: "Tyto kresby mohly by mně snadno přivoditi výtku, že jsem si našel půvabný žánr a že se v něm hříšně opakuji. Mohu na to odpověděti, že je to přece jen zlomek, jen jeden z úseků mé ostatní malířské práce, ale raději otevřeně přiznám, ano opakuji se tu a budu se asi ještě mnoho opakovati, je-li opakováním hledání něčeho, co nás stále znovu láká a podněcuje. Je to jako nápěvek, kus ptačí melodie, který, stále týž, ozývá se v různých chvílích skoro z těchže a vždy zase jiných míst: teď z keře, nyní ze štítu chalupy, pak zase z kouta u plotu a nato z trávy. Ty děti si ustavičně hrají: nikdy toho nebyly a nebudou nabaženy a též já nikdy toho nebudu syt. Hledám tu jednu dětskou písničku, kterou jsem si trochu zapamatoval ze svého vlastního dětství: zaznívá mně z keře, teď od meze, od silnic a od chalup, pak zase z trávy. Nikdy s tím nebudu hotov, nikdy se mně nezdá dost úplná a čistá; byla to sice velmi prostá písnička, ale dovedla obsáhnouti a naplniti celý svůj malý vesmír."
 

Josef Čapek: Děti pod stromy, 1930–35, pastel na papíře, 27 x 33 cm, cena: 348 000 Kč, Adolf Loos Apartment and Gallery 19. 10. 2011

Obraz Děti v trávě – název je napsán malířovou vlastní rukou na blind rámu – Čapek poprvé vystavil na přelomu let 1933 a 1934 na členské výstavě Umělecké besedy v pražském Obecním domě. Katalog výstavy jej uvádí pod číslem 6. Znovu vystaven, již jako zápůjčka ze soukromé sbírky, byl o třináct let později na Čapkově posmrtné retrospektivě na Slovanském ostrově, zde jako číslo 151. Na pozdějších malířových výstavách se podle všeho již neobjevil. Pavla Pečinková ve svém posudku s odvoláním na Čapkovy vlastní záznamy uvádí, že malíř obraz prodal v roce 1935 za 2 tisíce korun. Připomeňme, že Čapkovi bylo v té době čtyřicet osm let a že tehdejší cena odpovídá zhruba čtyřiceti až padesáti tisícům korun v dnešních cenových relacích. Na aukci Adolf Loos Apartment and Gallery koncem dubna bude obraz vyvolávána za 5,9 milionu korun (+ 21% provize).
 

Josef Čapek je jedním z autorů, pro něž byl minulý rok rekordní. Sběratelé a investoři za malířovy obrazy, kresby a grafiky utratili 55 milionů korun. Aukcemi prošlo sedm Čapkových obrazů, což je nejvíce za posledních osm let. Pokud jde o dětské motivy, trhem v posledních deseti letech prošlo pět obrazů a pět pastelů. Nejdráže se prodal obraz Dvoreček z roku 1934, který na aukci Galerie Kodl v listopadu 2016 vystoupal 3,6 milionu na 7,31 milionu korun. Z pastelů pak rozměrná kresba Děti mezi stromy z let 1934 až 1935, která původně patřila do sbírky malířova bratra a jeho ženy Olgy Sheinpflugové. Na aukci Adolf Loos Apartment and Gallery na podzim 2014 vystoupala z 336 tisíc na 1,2 milionu korun. Malířův absolutní cenový rekord poslední čtyři roky drží monumentální obraz V červnu (Kraj) z roku 1938, který se na aukci European Arts prodal za 17,5 milionu korun.