Začátkem roku 1911 byl ve výloze Topičova nakladatelství na Ferdinandově, dnes Národní třídě vystaven obraz A slunce usnulo ve vodách Adrie signovaný jménem fiktivního italského malíře J. R. Boronaliho. Ve skutečnosti, jak publikum dobře vědělo, šlo o vtip francouzského spisovatele a kritika Rolanda Dorgelèse. Obraz vytvořil s pomocí osla, který měl k ocasu přivázán štětec namočený v barvě, a na jaře 1910 jej vystavil na pařížském Salonu nezávislých.

Zatímco Paříž obraz přijala jako povedený vtip, v Praze byl vnímán jako zásadní kritika moderního umění. Šestadvacetiletý Bohumil Kubišta reagoval článkem Boronali a Topič, ve kterém argumentoval, že obraz spíše ukazuje plytkost postimpresionismu než moderních směrů: "Když soudný a nepředpojatý divák se na ono plátno zadívá a jen poněkud je analysuje, konstatuje, že na dvou plochách jest několik nesouvislých beztvárných skvrn a čmárů. Známe skizzy od Kalvody, Ullmana a několik reprodukcí z Díla, na nichž stejně několik čmárů štětcem naneseno jest na podmalované plátno. Jsou to tak zvané nálady, při nichž rozdíl mezi Boronalim je jen tehdy, mají-li ony čmáry jakouž takouž podobu s krajinným výřezem."
 

Čtyřicetiletý Josef Ullmann, který v té době již byl poměrně vyhledávaným malířem (více zde), si to vzal osobně a Kubištu necelý týden po publikování článku inzultoval v kavárně Union. Nechal si jej kavárníkem vyvolat a pak jej na chodbě fyzicky napadl. "Tu mne týž vyzval blíže k sobě slovy: 'Na slovíčko!' – Když pak jsem k němu přistoupil, otázal se mne: 'To jste vy, co psal ten článek do Přehledu o Boronalim?' – Když pak jsem přisvědčil, prohlásil: 'Já jsem Ullmann' a se slovy: 'To je za ten článek v Přehledu' – třikrát mne, nic netušícího, udeřil přes záda karabáčem, který si zúmyslně k tomu účelu dříve připravil a z kapsy rychle vytáhl," vyprávěl Kubišta o měsíc později u soudu. 

Malíře zastupoval třicetiletý právník František Čeřovský, v té době koncipient v advokátní kanceláři svého budoucího tchána Jana Vejvara, advokáta v Karlíně. "Byly provedeny důkazy a po nich byl před četným posluchačstvem obou táborů sveden malý řečnický turnaj právních zástupců, hájících dva protilehlé umělecké směry. Jako zástupce Kubištův jsem hájil nutnost a ochranu seriosní a věcné kritiky," píše ve vzpomínkách na Kubištu sám Čeřovský. Josef Ullmann byl odsouzen k 24 hodinám do vězení, hned na místě mu byl trest změněn na pokutu 30 korun a náhradu útraty 60 korun. 
 

"Při příležitosti tohoto sporu jsem byl jednou Kubištou pozván do jeho chudého podnájemnického pokoje na Vinohradech," vzpomíná dále Čeřovský. "Kubišta tam měl své nejlepší obrazy uloženy v koutě za almarou a na almaře: svinutá plátna, lepenky po obou stranách pomalované, všecko většinou bez rámů, skromné, nehonosné, chudé. Vytahoval a ukazoval plaše a rozpačitě, svůj vážný výklad doprovázel věřícími, nechlubivými, nevtíravými slovy, jasně, stručně, přesvědčivě, ale s jakousi zatrpklostí. Nikdo o ně tehdy nestál, a přece bylo možno je dostat za pár korun."

O tom, zda Zátiší s pivoňkami od malíře koupil, či je dostal jako odměnu za své služby, Čeřovský bohužel nepíše. Lze však předpokládat, že se obraz do jeho sbírky dostal někdy v této době. Na malířově posmrtné výstavě, která se uskutečnila v únoru 1920, zátiší figuruje jako zápůjčka ze soukromé, nejmenované sbírky. Na podzim 1932 Volné směry zveřejnily fotografii deseti obrazů z Čeřovského sbírky, na které rozpoznáme i představované zátiší, a o pár měsíců později, začátkem roku 1933, byl obraz prezentován i na Výstavě moderních obrazů ze sbírky JUDr. Františka Čeřovského v Umělecké Besedě. Celkem se obraz dodnes objevil minimálně na tuctu výstav, naposledy v roce 2014 na výstavě Zářivý krystal v Ostravě. Výčet časopisů a knih, kde je obraz reprodukován, by byl ještě delší.
 

Kubišta v roce 1909 vytvořil poměrně početný soubor zátiší, ve kterých se vyrovnával s dílem Paula Cézannea. "Od prvých obrazů ještě impresionisticky malovaných přechází rychle k malbám cézanneovsky pojatým. Jsou to především zátiší, s ovocem nebo džbánem a květinami a několik krajin. Z toho nejkrásněješí je Zátiší s lampou [dnes ve sbírce Moravské galerie]. (…) Kubišta užíval barev čistých a syrových, kontrastem jejich a umístěním v rozloze plochy sugeruje prostor. Objemy modeluje ne světlem a stínem, ale kontrastem barevným stejné výše jak na příklad v Zátiší s lampou barvou růžovou a zelenou," charakterizoval toto Kubištovo tvůrčí období v roce 1920 Jan Zrzavý.

V databázi ART+ najdeme jen patnáct Kubištových obrazů za posledních dvacet let. Cenové maximum patří jinému zátiší z roku 1909, které se před sedmi lety na aukci společnosti 1. Art Consulting prodalo za 18,49 milionu korun. Na trh se tento obraz tehdy vrátil pouhé dva roky po tom, co byl v Londýně na aukci sbírky Hascoe vydražen za 11,7 milionu korun. Manželé Hascoeovi jej získali v roce 2000 na aukci společnosti 1. Art Consulting za 5,15 milionu korun. 

Obraz, který bude dražit European Arts, bude startovat na 13,8 milionech korun (+ 24% provize). I prodej za první podání by stačil na druhou příčku v přehledů Kubištových nejdražších děl.