I když sochařské dílo Emila Filly nečítá víc než několik desítek položek, v jeho tvorbě má neopomenutelné místo. "Problémy, které v letech 1913–14 řeší, jsou povahy tak po výtce plastické, že sahá i k hlíně, jako později téměř ve všech údobích svého vývoje, aby si ověřil logiku a správnost svých konstrukcí prací sochařskou," charakterizuje Fillův zájem o sochu v jeho první knižní monografii v roce 1938 Antonín Matějček.