Václav Radimský: Krajina s řekou, stromy a květy / olej na plátně / Antikva, Melantrichova 5 / červen 1950 / konečná cena 11 500 Kčs

Státní závod Antikva nahradil dřívější soukromé aukční domy a starožitnosti v létě 1949. Krajina Václava Radimského, kterou Antikva nabídla v rámci své 24. aukce v červnu 1950, byla jen jednou z řady jeho v této době dražených děl, avšak jednou z mála reprodukovaných ve skromné černobílé obrazové příloze. Polabská krajina s kvetoucími stromy byla nabízena za vyvolávací cenu 5 900 Kčs (bez provize), což byla v rámci dobového cenového kontextu za malířské dílo značná částka, odpovídající výsadnímu postavení českého krajinářství i samotného Radimského v této době.

I tak se ale cena plátna v průběhu dražby dostala až na poměrně vysokých 10 000 Kčs, s dobovou 15% provizí tedy kupec za tuto malbu zaplatil celkem 11 500 Kčs. Tato částka se nám dochovala jen díky poctivému původnímu majiteli jednoho z katalogů, jenž si do něj dosažené částky poctivě zaznamenal. V přepočtu k dobovému průměrnému platu, který byl dle srovnávacích tabulek v daném roce ve výši 945 Kčs, šlo tedy přibližně o roční výdělek pracovníka „v socialistickém sektoru“. V kontextu našponovaných dobových cen základních potravin šlo tedy o značnou částku, kterou si mohli v této době dovolit zaplatit zpravidla jen vyšší funkcionáři režimu nebo cizinci.

Pro nás je ovšem v dobovém srovnání zajímavý fakt, že za cenu průměrného ročního výdělku byla řadová či lepší Radimského malba k mání vlastně ještě docela nedávno. Na cenovou hladinu v řádu několika milionů se Radimský propracoval teprve v posledních letech a nového autorského rekordu ve výši 5,4 milionu korun dosáhl aktuálně letos v květnu (zde). Je tak docela pravděpodobné, že Krajina s řekou, stromy a květy, nabízená před 65 lety v Antikvě, by se dnes dostala spíše na osmi až deseti násobek průměrného ročního platu než na jeho jedno násobek.

Václav Radimský: Lesní potok / olej na plátně / Antikva, Spálená 24 / listopad 1950 / vyv. cena 8 000 Kčs / konečná cena nedochována

Dobovou kuriozitou ovšem zůstává, že tehdejší narychlo připravované aukční katalogy, nabízející tisíce položek v rychlém sledu, kromě řady jiných informací, vůbec neobsahovaly rozměry nabízených děl. Proč taky? Předpokládalo se, že se zájemce přijde osobně podívat. Na odbornější zpracování položek nezbýval čas. A také, čím méně zachovaných informací a stop, tím lépe. Velká část nabízených předmětů v této době se totiž do aukcí dostávala nelegální cestou z probíhajících majetkových konfiskací. Často šlo o celé soubory rozkradených předmětů ze znárodněných zámků, které pověřenci Národní kulturní komise nestačili zabezpečit. 

Jen hrubým odhadem lze snadno zjistit, že tehdejší objem položek na aukčním trhu byl výrazně vyšší než ten novodobý, současný, který dnes činí ročně přibližně 20 tisíc uměleckých děl. Přitom na jedné z poválečných, ještě soukromých aukcí, máme zaznamenáno i sedm tisíc položek nabízených v osmi dnech. Nevídaným investičním příležitostem raně poválečného aukčního trhu v oblasti umění a starožitností se tak v historii 20. století patrně vyrovnalo máloco. Zdaleka ne každý však měl v této pohnuté době politických procesů prostředky a možnost zde umění pořizovat.