Socha vznikla v létě 1956 během umělcova pobytu v Bretani, kde bydlel v Ploudalmézeau u sestry malíře Pierra Jaoüena, s kterým jej seznámil kritik Charles Estienne (více zde). Jaoüena také aukční katalog zmiňuje jako prvního vlastníka díla.

"Křížek zde také kreslil, a to nejen na papír, ale i na oblázky či větší kameny vyhlazené přílivem a odlivem. Podobně to dělala v roce 1953 Fahr-el-Nissa Zeid právě při pobytu u Estienna v Argentonu a její práce byly téhož roku vystaveny v Paříži v Galerii Dina Vierny; možná tedy Křížka inspirovala. Byl to však prastarý způsob dotváření přírodních útvarů, Křížek mohl také vidět barvivem pokryté paleolitické valouny z jeskyně Mas-d'Azil v pařížském Musée de l'homme; z moderních umělců například Max Ernst ve třicátých letech dotesával tvary valounů vytažených z řeky," píše o těchto dílech Anna Pravdová v monografii Jan Křížek: Mně z toho nesmí zmizet člověk. Nabízené dílo je zde reprodukováno na str. 166.

Bezmála třicet centimetrů vysoký valoun byl nabízen s odhadem 20 až 30 tisíc eur, socha však nakonec zůstala nevydražena. Na loňských aukcích v Kodani a v Paříži se vedle obrazů a prací na papíře prodalo i pět Křížkových kamenných soch, nejdražší z nich vystoupala až na 853 tisíc dánských korun (2,9 milionu českých korun).