Soška byla původně určena jako vánoční dárek pro manželku vídeňského slavisty Josefa Karáska (1868–1916). "Je to francouzský dělník jak zpívá své hněvné písně o svobodě. Ruce má na prsou, povykročen klobouk v týlu a opásán obyčejným u nich pasem. Kalhoty široké a ústa otevřena. Pokud mám Vám napsati tedy Vám sděluji, že jsem s ním úplně spokojen. Jak bude se líbit milostivé paní nevím, já jsem totiž dělal tak jako by to žádný dárek neměl být a nenapadlo mi dělat něco sladkého," popisoval svou sochu v dopisu Karáskovi, který se dochoval v Památníku národního písemnictví, v prosinci 1908 Kubín.

V dopise datovaném 1. ledna 1909 pak dodával: "Že praská, to chtěl jsem Vám napsat a zapomněl jsem v onom posledním dopise, nemusíte si z toho naprosto nic dělat, to činí každé dřevo a zvlášť dřevo na soškách. Teplota může být ledajaká a až ono se usadí, snad do té doby přijedu já do Vídně a zakytuji jej. Prositi Vás budu ale abyste byl tak laskav a na výstavu do Brna mi jej zapůjčil, jakož i ten obrázek, který jste si loni koupil i ony kresbičky." Na závěr ještě připojil poznámku k ceně: "Pak se ptáte po ceně. To Vám dělá potíže stejně jako mně. Však chci Vám ulehčit a mne pomoct. Tedy sděluji, že pošlete-li ještě 25 K to bude celkem 100 a pak Vám tímto prohlašuji, že jste onu sošku m  jako kavalír zaplatil."
 

Zamýšlená Kubínova výstava v Brně se nakonec neuskutečnila, na jaře roku 1909 si nicméně půjčil na skupinovou moravsko-polskou výstavu v Hodoníně, kterou pořádalo Sdružení výtvarných umělců moravských. V katalogu je uvedena pod číslem 103 jako neprodejná položka.

Po Karáskově smrti se soška dostala do majetku jeho přítele literárního historika Miloslava Hýska (1885–1957), který se osobně znal a přátelil i s Kubínem. "Ty prázdniny se mně dostalo vzácného daru přátelství dvou mladých umělců z rodného kraje, ze samého sousedství mého rodiště, o kterých jsem dosud nevěděl; jeden z nich se stal slavným i cizině, druhý však zemřel na samém prahu umělecké práce – jak protichůdné osudy! Oba byli z Boskovic, první o dva roky, druhý jen o rok starší než já: první je Otakar Kubín pofrancouzštěně Coubine, druhý Richard Chlup. (…) můj přátelský styk s Kubínem se plně rozvinul teprve v Praze a za prázdniny, když jsem už byl na univerzitě," vzpomíná Hýsek ve svých Pamětech. V knize, která vyšla v roce 1970, se objevuje také jediná známá reprodukce tohoto díla. Na snímku z Hýskovy domácí pracovny je za hromadou knih a papírů na stole vidět silueta Kubínovy sochy, postavené do okenním parapetu.
 

"Jedná se o ojedinělé klíčové dílo, které obohacuje nejen české umění, ale i evropskou předválečnou modernu vůbec, protože není známé žádné takto rané sochařské dílo z Osmy," soudí o tomto díle americký historik umění Nicolas Sawicki, autor zatím poslední monografie o skupině Osma, nazvané Na cestě k modernosti.

Soška bude startovat na částce 650 tisíc korun (+ 20% provize). Umělcův aukční rekord od loňského roku drží obraz Prorok z roku 1913, který se na aukci stejné aukční síně na podzim prodal za téměř 7,5 milionu korun.