Finální obraz s latinským přípisem Homo homini lupus a s dedikací "In memoram A. Schopenhaueri" se nachází ve sbírce Národní galerie. Jedná se o téměř metrový akvarel, který je stylizován do formy vitráže. Zobrazuje génia, zpodobněného jako okřídlená nahá žena, kterého tlupa opic přibíjí na kříž, zatímco další zvířata přihlížejí. Obraz v pravé horním rohu nese dataci 1901.

Nabízený kvaš je výrazně menšího formátu, až na několik detailů však odpovídá finálnímu dílu. Kolem géniových křídel a skupiny opic vpravo nahoře jsou vidět umělcovy korektury bílou barvou a konečná kompozice je na výšku o něco protáhlejší.

Obraz je obecně interpretován jako umělcova kritika soudobé společnosti a výraz jeho rozčarování z nastupující moderny. Pirnerovi bylo v roce 1901 sedmačtyřicet let a patnáctým rokem stál v čele ateliéru figurální malby na pražské akademii. Jeho žáky byli Luděk Marold, František Bílek, Max Švabinský či František Tavík Šimon.
 

V roce 1899 bylo Pirnerovi věnováno číslo časopisu Ver sacrum, který vydávala Vídeňská secese, jejímž byl členem, a jeho samostatnou výstavu uspořádala Jednota umělců výtvarných. Časopis i výstava se však dočkaly rozpačitého přijetí. "Pirnerův osobitý symbolismus nenašel u mladé generace pochopení. Jevil se jako přehnaně komplikovaný a těžkopádný, stále příliš spjatý s tradiční alegorií. Výmluvně to vyjádřil Miloš Jiránek: '(...) Už příliš všichni cítíme, že takovéto filozofování do malířství nepatří; a namáhavým jinotajům a symbolizování pomocí atributů jsme již valně odvykli.'," napsala v článku k 160. výročí malířova narození Markéta Dlábková v Art+Antiques.

Maxmilian Pirner se v následujících letech stáhl do ústraní. Až do své smrti sice dál učil na akademii, ale svá díla nevystavoval a zůstával stranou veřejných polemik. "Jeho díla jsou širší veřejnosti málo známá, neboť po dlouhou řadu let až úzkostlivě se chránil, aby z jeho dílny, kde trávil celé dny, nic do veřejnosti neproniklo," napsal v dubnu 1924 v Pirnerově nekrologu deník Venkov.

"S veřejností se Pirner rozešel na přelomu obou století. Revoluční ruch v Praze neustával (...), pořád se volalo do boje za nové ideály. A tak rychle se stárlo v té zmatené době tříšti heslové, ti, kteří nedávno bylo 'mladými', octli se takřka přes noc v rubrice 'starých', a jejich díla, jejichž olej ještě téměř neoschl označována přežitkem a uměleckou zaostalostí. Noví 'noví' stavěli nové chrámy, nové ideály, volajíce na 'staré', aby ustoupili ze světla a nezacláněli nechtí-li vstoupiti pod rozvláté prapory jejich," popsal situaci na přelomu století v listopadu 1924 v časopisu Zlatá Praha Viktor Šuman.
 

Arthur Schopenhauer, jemuž je finální obraz dedikován, byl pro Pirnera natolik důležitý, že údajně zemřel s jeho knihou v ruce. U smrtelného lože malíře stihl ještě navštívit a hodinu s ním pobýt prezident Masaryk, který se s Pirnerem přátelil od 80. let 19. století. V Čapkových Hovorech s TGM vzpomíná, že než se stal abstinentem chodíval s Pirnerem, s nímž se seznámil přes Hanuše Schwaigera, někdy večer na pivo nebo na víno. 

Na trhu s uměním se Pirnerovy obrazy a kresby objevují jen ojediněle. Letos půjde teprve o umělcovo druhé dílo nabízené v aukci. Pirnerův aukční rekord loni stanovil obraz Zrození Eróta, který se na aukci Galerie Kodl prodal s výrazným nárůstem za 840 tisíc korun. Kresby se dosud většinou pohybovaly do 40 tisíc korun.