Jaroslav Kolman Cassius před rokem 1926 /

Rozpravy Aventina, Ročník 2/1926-1927, číslo 4, strana 38.

 

Jednota umělců výtvarných v Praze vznikla odchodem nespokojených výtvarníků z Umělecké besedy v roce1898. Programem spolku vedeného tehdy Josefem Václavem Myslbekem byla prezentace národních ideálů v českém umění. Jestliže se stali SVU Mánes a zvláště ve 30. letech Umělecká beseda místy prezentace soudobých moderních směrů ve výtvarném umění, byla Jednota umělců výtvarných spíše prostorem uchovávání realistické tradice předchozího století ve zřejmé opozici k současným tendencím. V zahraničních kontaktech byla orientována především na slovanské umělce, což se odráželo i ve výstavním programu.

Hlavními teoretiky spolku Jednoty umělců výtvarných byli Jaroslav Kolman Cassius, František X. Harlas, J. Opitz, František X. Jiřík a od konce 30. let též Oldřich Blažíček, J. Pavelka a R. Rouček. Jednota začala r. 1902 vydávat umělecký měsíčník Dílo po válce vedený Viktorem Šumanem a později Jaroslavem Kolmanem Cassiem, kde ve shodě s tradicionalistickým zaměřením spolku vycházely mimo jiné i texty věnované např. otázkám umístění starého umění v moderním bytě nebo historie sběratelství.

Z pořádaných výstav byly významné od konce 20. let především retrospektivy starších mistrů sestavené ze zápůjček sběratelů, doplněné o díla členů jednoty. Tyto výstavy byly často využívány i k nabídce a odprodeji některých starších soukromých akvizic. Katalogy se díky uvedení jednotlivých majitelů staly zajímavým pramenem ke studiu sběratelského okruhu jednotlivých autorů. R. 1934 vybudovala Jednota vlastní budovu s Novou výstavní síní a spolkovým zázemím včetně prodejny uměleckých děl. Spolek u nás působil až do roku 1952.

V tomto kontextu bylo na stránkách spolkového časopisu Dílo vydáno i několik drobných satirických textů namířených proti výtvarníkům avantgardního proudu. Jejich autorem je nesmlouvavý kritik Jaroslav Kolman (1883 - 1951), známější zřejmě jako básník, prozaik a novinář. Kolman prošel řadou redakcí (Venkov, Lidové noviny, Polední list, Fronta, aj), od roku 1920 začal používat přídomku Cassius a pod některé verše tištěné v Českém slově od r. 1935 se podepisoval jako Klára Šiková.

Spolková budova s prodejnou JVU. Dílo XXI, 1935, s. 70.

 

Anketa

V oboru umění neplatí nárok vlastnictví. Můžeme si vypůjčovati, ano i přebírati cizí hodnoty a učiniti je svým majetkem.

O kubismu

Fillův originál ukraden na výstavě.

Dne 21. října odcizil neznámý pachatel z umělecké síně dra Feigla v Praze II., Jungmannova 33, obraz, znázorňující zátiší s květovanou tapetou v kubistickém slohu, jehož autorem je akad. malíř Emil Filla. cena 1.200 Kč.

České slovo 22. X, 33.

Jeden „tác“ není pro mne žádný pakatel.
Přebírám cizí hodnotu. Neznámý pachatel.

To ti bůh řek' – souhlasím v tom bodě.
Tonda Vyfouk, t. č. na svobodě. 

Tohle nenahlédnout může jenom slepý.
Róza vulgo Mona Lisa, Řepy.

Jenom nejsou-li to nějaké fóry,
pane šéf. Půdař Jack, t. č. Bory.

Cassius /Dílo XXV, 1934/

Epitaf
Zde leží Musy poválečných Čech,
v světové krisi došel jest jim dech.
Doktoři řekli: mohly věčně žíti,
kdyby se stát chtěl za ně zaručiti.
Kde sehnati však v Čechách záruku?
Záruku slušíť dávat Podfuku.
Poslední praskly naň tři miliony,
zvonily hrany svatovítské zvony.
Za umění české se nelze zaručiti.
Tož světlo věčné ať mu svítí!

Cassius /Dílo XXIV, 1932/

Nesmlouvavým výtvarným kritikem, oproti Kolmanu Cassiovi naopak avantgardně zaměřeným,

byl v téže době i Karel Čapek