Helena Johnová: Kytice / keramika / 21,5 cm / Dorotheum 24. 5. 2014 / 38 400 Kč

Autorka patřila k výrazné generaci modernistických umělců první republiky a její dílo s osobitým výtvarným cítěním patří ke stěžejním projevům české keramické tvorby první poloviny 20. století. Práci s keramickou hmotou se věnovala v širokém záběru – od užitné duté keramiky, upomínkových dóz přes vázy a stolní soubory k drobné figurální plastice, až po rozměrnější díla určená pro interiér či do volného prostoru.

Uměleckou dráhu zahájila studiem ve Vídni v ateliéru Michaela Powolnyho na tamější Kunstgewerbeschule, patřila k zakládajícím členům pražského Artělu a svojí vlastní pedagogickou činností na Uměleckoprůmyslové škole v Praze výrazně přispěla k profesionalizaci keramické tvorby u nás. Většina autorčiných velkých zakázek spadajících do ranku „volného umění“ zůstala v podobě ideových návrhů či realizovaných, avšak neosazených plastik. Proto bývá dílo Johnové v tradiční kategorizaci dějin umění řazeno spíše do škatulky umění užitého. Dnes vlastní největší kolekce jejích prací Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze a Moravská galerie v Brně, ale i jednotlivci z řad soukromých sběratelů. Nutno podotknout, že na uměleckém trhu se práce Johnové objevují jen velmi výjimečně, nicméně již v loňském roce nabídla pražská pobočka Dorothea dvojici plastik Kytice a Pampeliška, které na české aukční scéně zaznamenaly jednoznačně nejvyšší částky za dražené práce této autorky (39 a 34 tisíc korun).

Helena Johnová: Stojánek na ubrousky - Měsíc / keramika / 7 x 9 cm / Dorotheum 23. 5. 2015 / 15 600 Kč

První položkou pod číslem 446 aukčního katalogu byla figurální plastika nazvaná Pár z Plzeňska nebo také Kroje z Plzně z roku 1917 s charakteristickým výrazně barevným pojetím glazur (prodala se za vyvolávací cenu 6 tisíc korun). Téma příznačně reagující ještě v době probíhajícího válečného konfliktu na zjitřenou problematiku národního určení v mnohonárodnostním habsburském soustátí. Jako řada dalších modernistických umělců původem z Čech byla i Johnová hluboce ovlivněna zdejší tradicí a projevy domácí lidové kultury. Přímou inspirací Johnové, jako rodilé Jihočešky, byla právě tato národopisná oblast. Postupně vyvzorovala celou skupiny figurálních plastik s folklórní tématikou. Do skupiny národních krojů, kromě Plzeňáků, náleží také plastiky inspirované kroji z Chodska, Blatska, od Litomyšle a Mladé Boleslavi. O desetiletí později skupinu ještě rozšířila o figurální plastiku nazývanou tradičně Hanáci (1926).

Položka aukce s číslem 447 ukrývala drobnou keramickou práci z kategorie stolních ozdob - stojánek na papírové ubrousky s motivem měsíčního srpku (číslo modelu 306) z roku 1937 nebo 1938. Právě o tuto položku se ze všech tří nejvíce bojovalo a stojánek vyvolávaný za 3 600 Kč si nový majitel nakonec odnesl za 15 600 Kč. Z užitkové keramiky věnovala Johnová pozornost především formování hladkých až funkcionalisticky střídmých váz a jejich glazurám. Tento drobný užitkový předmět je určitou reminiscencí předválečných let, návratem k tvarosloví vídeňské secese a moderny. Johnová stojánek vyvzorovala ve dvou variantách, kromě měsíce také s motivem slunečního kotouče.

Helena Johnová: Pomněnka / keramika / 14,5 cm / Dorotheum 23. 5. 2015 / 8 400 Kč

Poslední položkou v řadě s číslem 448 byla opět figurální plastika nazvaná Pomněnka, netypicky s čistě bílou (smetanovou) glazurou. Nový majitel si tuto 14,5 cm vysokou keramiku odnesl za vstřícných 8 400 Kč. Nutno dodat že podobný kus byl v roce 2008 vydražen prostřednictvím Das Kunst und Auktionshaus Kastern v německém Hannoveru za 1200 euro a stal se tak jednou z nejdražších prací Heleny Johnové v posledních deseti letech. Překonala ho už jen plastika Setkání u studně, vydražená v roce 2005 za 1800 euro mnichovským Von Zezschwitz Kunst und Design. Plastika Pomněnka je součástí větší série personifikací květin, kterým se Johnová věnovala mezi lety 1926-1931. V jednom roce vznikly personifikace nazvané Fialka, Konvalinka a Pampeliška. Tuto trojici doplnila o rok později Lilie jako Hudba nebeská. Pomněnka pak sérii uzavírá, Johnová ji vymodelovala v roce 1931. Pro sérii je charakteristická výrazně barevná glazura, přesto podle modelové knihy vznikaly jednotlivé kusy i v bílém/smetanovém provedení, které se však na trhu objevuje spíše sporadicky.

Johnová patřila mezi výrazné osobnosti československého meziválečného umění. Nemalou měrou přispěla k emancipaci žen-umělkyň ve společnosti, k nabourání zažitých klišé a předsudků. V prvních desetiletích 20. století měla dostatek odvahy stát se sochařkou, uskutečnit svůj sen, nehledat usedlé a poctivé zaměstnání, ale vydat se po cestě, na které číhal „hrůzný fantóm bohémství.“ V mnohém naplňovala ideál o rovnoprávné a demokratické společnosti opírající se o svobodné, kultivované, vzdělané a tvůrčí ženy. Na keramické škole v Bechyni působila jako vůbec první ženská hospitantka, později se také stala první profesorkou na pražské Uměleckoprůmyslové škole. Emancipovaná, zarputile tvrdohlavá, v pozdějších letech sebestředná. Houževnatá, s obrovskou energií, zkrátka výjimečná žena.