Na co myslí... Magdalena Juříková

I když si neustále stěžujeme na praktiky našeho trhu s uměním, odcházím z této branže do nového působiště s nostalgickými vzpomínkami. To vzrušení, které člověk prožívá v aukční síni, je skutečný adrenalin. Je nakonec úplně jedno, jestli jde o tisícovou či milionovou položku, touha získat vyvolenou věc se stupňuje s každým příhozem a není podstatné, že nedražím pro sebe. Za léta, která jsem trávila před licitátory, jsem vděčná. Byly to souboje vážné i komické, a každý získaný přírůstek byl přijat do rostoucí rodiny s nadšením, ať to byl Šíma nebo Nouza. Měla jsem štěstí, že jsem spoluvytvářela soukromou sbírku s neobyčejně širokým záběrem a považuji to za nenahraditelnou zkušenost.

To, že se aukční domy zprvu řídily jen vlastními úsudky a neopíraly svá tvrzení vždy o odborné názory, umožňovalo nám specialistům oddělovat si pro sebe zrna od plev. To byl další dobrodružný rys mého úsilí. Určitý druh uspokojení přicházel vždy, když naše akvizice strhly pozornost k určitému autorovi. Naposledy to byl příběh Ladislava Sutnara. Být aktérem takových pohybů je neméně vzrušující moment. Shrnuto a podtrženo, labyrint trhu s uměním je svým způsobem úchvatný navzdory různým přešlapům a nevhodným strategiím, které číhají na nepřipravené a nezkušené zájemce. Čím víc informací bude k tomuto tématu k dispozici, tím více se toto prostředí bude muset očistit od různých manipulací, které jej občas snižují na úroveň tržnice.

V minulém fejetonu byla řeč o bezostyšné rétorice, kterou hýří zdejší aukční katalogy. Myslím, že to je velmi dehonestující složka našeho obchodu s uměním. Když člověk listuje katalogy předních zahraničních firem, se závistí pozoruje, na jak vysoké odborné úrovni jsou jednotlivé položky zpracovány, jak je dbáno na veškerý aparát, jak je citována literatura a celá historie předmětu aukce. Alespoň ty významnější díla a předměty by měli být i v našich podmínkách takto vybaveny a prezentovány. Výjimky už sice existují, všeobecná praxe je však hluboko pod touto laťkou. Bez ostychu tu chci hrát svou hru a upozornit na to, že zde máme mnoho kvalifikovaných odborníků, kteří by jistě rádi přijali takové zadání, jen kdyby se na ně někdo obracel a dostatečně využíval jejich znalostí. Nejde jen o posudky, které píší specialisté na určitá období a autory, jde také o to vhodně popsat a zařadit díla méně hvězdných jmen, abychom se už nesetkávali s únavně se opakujícím zaklínadlem - „dílo galerijní hodnoty“ apod. Aukční i mimoaukční prodej málo využívá hlasu skutečných odborníků patrně z obavy, že nebudou nad každou položkou jásat, jako to dělají sami prodejci. Myslím, že realistické a odborně podložené soudy by naopak zvýšily důvěru kupujících v obchodníky.

Vyvstává tu otázka, kdo z odborné veřejnosti v takovém případě nevstoupí do konfliktu zájmů. Patrně by se takové praxe měli zříct lidé v řídících funkcích, řadovým pracovníkům sbírek či vědeckých ústavů by tato praxe měla být umožněna.

Dále chci upozornit na další nešvar, který přináší do aukčního ruchu nechtěné komično, a to je prezentace děl spíkry, kteří často neumí vyslovit ani obecně známá jména zahraničních autorů. Trocha zasvěcené přípravy by neškodila. Pokud jde o licitátory, stále je možné setkat se s typem koňského handlíře, který tříská kladívkem jako do kovadliny a ještě přihazuje tzv. na lustr. Všichni by měli chodit povinně do kurzu k Ing. Janu Neumannovi, aby získali jeho noblesu, vtip a v neposlední řadě hbitost, srozumitelnost jeho projevu a uzavírali transakci přehledně a čistě.

Věřím, že se vstupem nové generace se už tak trochu „blýská na časy“, i když jak známo, různé marketingové finesy nikdy neustanou a i velké zahraniční firmy se staletou historií mají své skandály.

Přeji všem na obou stranách trhu s uměním úspěchy a co nejméně šlápnutí stranou…

Ladislav Sutnar: Venuše – Cameo / detail / 1967 / akryl, masonit / 180 x 109 cm
cena: 900 000 Kč / Dorotheum 28. 11. 2009

 

 

Přídomek "Cameo" paradoxně vyjadřuje velmi krátké účinkování známé osobnosti ve filmu či televizním pořadu, česky tak zvaně "štěk". My naopak Magdaleně Juříkové přejeme, ať se jí v její nové roli daří.

Rozhovor s autorkou tohoto fejetonu o budování sbírky Komerční banky v 90. letech si lze přečíst zde. Předchozí fejeton Miroslava Koreckého pak zde.