Obraz byl dražen na samý závěr aukce a zájem o něj projevili dva dražitelé v sále a na telefonu. Včetně provize (u nejdražších děl byla účtována snížená 4procentní provize a v případě Kupky byla kladívková cena současně i cenou konečnou) aukce vynesla téměř 150 milionů korun. Nového majitele našly dvě třetiny ze 150 nabízených položek.

Za milionové částky bylo vydraženo šest děl, dalších 49 obrazů, prací na papíře a soch se prodalo za částky nad sto tisíc korun. Nových autorských rekordů dosáhla díla Josefa Šímy, Oskara Kokoschky, Richarda Fremunda, Josefa Václava Myslbeka a Ladislava Šalouna.

Obraz Série C I (Protihodnoty) z roku 1935 je prvním dílem z cyklu dvanácti pláten, ve kterých Kupka postupně rozpracovával motiv pohledu do hloubky obrazu, který se před divákem rozevírá ve vzájemně se překrývajících prostorových plánech. Výmluvným svědectvím o růstu českého trhu je skutečnost, že před devíti lety se na aukci 1. Art Consulting obraz Série C II (Výšky IV) prodal „jen“ za 23,2 milionu korun. V danou chvíli šlo nicméně o vůbec první prodej nad hranici dvacet milionů korun na domácím trhu. V přepočtu za více než 62 milionů korun byl před třemi lety v Londýně vydražen obraz Studie na červeném pozadí z roku 1919 (více zde) a pouhých jedenáct dní před pražskou aukcí byl ve Stockholmu stanoven novým malířův aukční rekord, když se obraz Vzlet z let 1914–19 prodal za 68,7 milionu korun (více zde). Obraz Série C I, jak uvádí aukční katalog, byl v Česku jen jako dočasná zápůjčka ze zahraničí a nevztahuje se na ně tudíž povinnost žádat případně o vývozní povolení. Dražba startovala na 60 milionech korun a obraz přišel na řadu bezmála po dvou a půl hodinách. Na konečnou cenu jej osmi čtvrtmilionými příhozy vyhnali dva zájemci, úspěšnější byl nakonec dražitel přímo v sále vystupující pod číslem 111.

Zatímco u Kupky se podobný výsledek vzhledem k prodejům na zahraničním trhu v říjnu a v listopadu očekával, dražba obrazu Žáby od Oskara Kokoschky se stala hlavním překvapením večera. Během osm minut trvající licitace, kdy se opět přihazovalo po čtvrtmilionech, cena vzrostla o víc jak 11 milionů na konečných 37,7 milionu korun. To je zdaleka nejvyšší cena za Kokoschkovo poválečné dílo. Obraz je datován 23. 8. 1968 a malíř, který ve 30. letech získal československé občanství a jehož žena Olda byla Češka, jej vytvořil v přímé reakci na obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy.

Třetím mnohamilionovým obrazem v nabídce Adolf Loos Apartment and Gallery bylo rozměrné a mnohokrát vystavované a publikované plátno Josefa Šímy Ve čtyři hodiny odpoledne (Růžové tělo) z konce 20. let. Obraz původně patřil francouzskému spisovateli Pierru Jeanu Jouvemu, jehož básnické sbírky Šíma ilustroval a jemuž dílo věnoval jako svatební dar. Za vyvolávací cenu 22,88 milionu korun jej koupil známý pražský galerista. I tak dosažená cena stačila na nový Šímův rekord na českém i světovém trhu, hned následující den jej však svou cenou překonal obraz Ateliér.

Josef Šíma: Ve čtyři hodiny    odpoledne, 1929,    olej na plátně, 135 x 102 cm,   cena: 22 880 000 Kč

Za milionové částky byla dále dražena díla Josefa Čapka (3,6 milionu), Antonína Slavíčka (2,4 milionu), Alfreda Justitze (1,5 milionu) a Jindřicha Štyrského (1,38 milionu korun). Úspěchem je zejména cena za Justitzův drobný akt, která je teprve čtvrtým milionovým prodejem tohoto autora.

Součástí draženého souboru bylo i patnáct soch v čele s bronzy od Josefa Václava Myslbeka, Ladislava Šalouna, Otty Gutfreunda či Otakara Švece. Nejvíce se bojovalo o 66 cm vysoký historický odlitek Myslbekovy slavné Hudby, který vystoupal z 288 na 396 tisíc korun. Za minimální podání 336 a 300 tisíc se prodaly sochy Jaroslava Horejce a Ladislava Šalouna a zmenšená verze Švecova Motocyklisty, která se dostala ze 156 na 276 tisíc korun.

V kategorii poválečného umění je novým autorským rekordem cena 624 tisíc za obraz Richarda Fremunda Azurový ostrov z roku 1966. Předchozí Fremundovo maximum bylo o necelých 50 tisíc korun nižší. Za úspěch je možné považovat také ceny za obrazy Josefa Vyleťala z přelomu 70. a 80. let (504 a 420 tisíc) nebo za práce Milana Grygara (636 tisíc) a Stanislava Kolíbala (408 tisíc korun) z posledních let. Vysokou cenovou hladinu znovu potvrdil také čtyřiašedesátiletý Jan Merta, když jeho obraz Matný soudce vystoupal z 468 na 636 tisíc korun.

Mezi neprodanými položkami zůstalo jediné významnější dílo, a sice obraz Ecce Homo od Vojtěcha Hynaise. Metr široký obraz z roku 1898 zachycuje známou pašijovou scénu jako davový výjev s postavou Krista ztrácející se v zadním plánu. Obraz byl neúspěšně nabízen za 1,44 milionu korun.