Obraz Radosti. Balada (Radosti života) z let 1901–02 je stěžejním Kupkovým dílem z prvních let po jeho přesídlení do Paříže. Na jaře 1902 se jím prezentoval na pařížském Salonu a o dva roky později také na Světové výstavě v americkém St. Louis. Svůj umělecký záměr malíř popsal v dopise J. S. Macharovi: "Chci dost rafinovaně jednoduchými prostředky vyjádřit pocity, které jsem míval, když jsem pěkně samoten seděl na břehu moře, a poněvadž mám spoustu studií k podobným věcem, tak jsem se do toho pustil – jsou to dvě ženské dost šeredné na koních, které tam přiklusaly na břeh mořský a zhlíží se v teplém odlesku zapadajícího slunce, kdežto celý břeh moře a mraky k tomu štymují notu nějakých neznámých radostí, v mracích k tomu jako kdyby tisíce skřítků tancovalo a poskakovalo nějak radostně."
 

Prvním vlastníkem obrazu, olejomalby na dřevě, byl slavný ilustrátor George Barbier, který jej koupil přímo od Kupky někdy ve 20. letech. V roce 1931, krátce před Barbierovou smrtí, jej od něj Kupka odkoupil zpátky. I když o obraz podle malířova svědectví měla zájem pražská Moderní galerie, dal přednost svému mecenáši Jindřichu Waldesovi. "Snad by bylo nejlepší, aby jsi je předce měl Ty. Teď je frank sice nízko, ale budu potřebovat peníze. Koupíš-li je, je to padesát tisíc, méně nemohu. Tedy buď tak laskav a napiš mi – ano nebo né – tak do čtrnácti dnů," psal Kupka Waldesovi v květnu 1932. Sběratel mu obratem poslal první splátku 25 tisíc franků.
 

Součástí Waldesovy sbírky bylo i čtrnáct přípravných studií k obrazu, včetně představovaného akvarelu. Ten patrně Waldes získal ještě dřív než obraz. Naznačuje to alespoň poznámka v dalším Kupkově dopise ze začátku června, kde zvažuje, kde ve Waldesově domě by měl být obraz umístěn: "Dokavád nebude otázka galerie rozřešena, zůstávají jen stěny Vašich pokojů, a vidím onu, kde již visel návrh na Radosti malovaný gaušem." Když došlo v roce 1996 k restituci Waldesovy sbírky, George Waldes, sběratelův syn, obraz Radosti. Balada daroval Národní galerii. Před faktickým vydáním sbírky byla tato jako celek prohlášena za kulturní památku. Proto se mohl stát v případě nabízeného akvarelu před aukcí přihlásit o své předkupní právo.
 

Tři přípravné kresby k obrazu pocházející z Waldesovy sbírky prošly aukcemi v letech 2009 až 2016. Nejdráže se prodala studie k pravé ženské postavě vytvořená barevnými tužkami. Na aukci Galerie Kodl před dvěma lety vystoupala z 1,2 milionu na 2,04 milionu korun. Dílčí studie nohou levé sedící postavy se na téže aukci prodala jen za vyvolávací cenu 120 tisíc korun. Zbývajících deset kreseb bylo nyní Galerií Kodl draženo jako konvolut. Soubor se prodal s výrazným nárůstem oproti vyvolávací ceně za 2,16 milionu korun, což se blíží horní hranici zveřejněného cenového odhadu, který zněl na 1,8 až 2,2 milionu korun. Akvarel měl být nabízen za vyvolávací cenu 1,44 milionu korun (včetně aukční provize), cenový odhad však operoval s částkou o 400 až 800 tisíc vyšší.
 

František Kupka: Studie k Radostem, 1901, tužka a barevná křída na papíře, 28 x 44 cm,  konvolut deseti skic, cena celkem: 2 160 000 Kč,  Galerie Kodl 27. 5. 2018

Galerie Kodl potvrdila, že jednání s Národní galerií, respektive s jejím zřizovatelem Ministerstvem kultury probíhají a že prodejní cena bude vyšší, než bylo minimální podání. Koupi díla koncem června schválila akviziční komise NG, na dotaz ohledně ceny a způsobu financování však vedení galerie bezprostředně nereagovalo. Většinou bývají koupě takto výjimečných děl do veřejných sbírek financovány z programu Integrovaného systému ochrany movitého kulturního dědictví. V loňském roce Ministerstvo kultury prostřednictvím tohoto programu financovalo koupě uměleckých děl a památek v celkové ceně 18,8 milionu korun. Nejdražší položkou byl soubor 39 maleb tibetského buddhismu, které za 4,5 milionu korun získalo Národní muzeum.