Renesančními vzdělanci byl nejvíce ceněn roh bájného jednorožce (většinou šlo o kel narvala). Rohy nosorožců byly hned na druhém místě a Rudolf II. jich nashromáždil třináct. Byly vyhledávané nejen pro svou exotičnost, věřilo se také, že pokud slouží jako poháry, dokáží odhalit přítomnost jedu a mají afrodiziakální účinky. Rohy byly většinou bohatě vyřezávané a často umisťované do zlatých montáží. Řezby z nosorožčích rohů mají dlouhou tradici v Čině, do Evropy se dostaly až v souvislosti se zámořskými objevy, zejména přes portugalské přístavy v Indii.
 

Za autora rudolfínských řezeb z rohů a dalších exotických materiálů bývá považován císařský řezač Mikuláš Pfaff, který se narodil v Norimberku a nejpozději od roku 1601 působil v císařových službách v Praze. Roku 1609 si koupil dva domy na Starém Městě, spíš než služba u dvora mu k majetku měl pomoci sňatek s dcerou bohatého pražského pekaře. Pfaffovi jsou připisovány mimo jiné dva poháry z nosorožčích rohů ve sbírce Kunsthistorisches Museum ve Vídni, nádoba z obřího semene palmy Lodoicea seychelská tamtéž (ve spolupráci se zlatníkem Antonem Schweinbergerem) nebo rozměrná slonovinová soška Merkur ve voze v pražském Národním muzeu.

Pfaff je patrně též autorem nabízeného poháru, který je ozdoben dvěma charakteristickými manýristickými maskaróny, které po stranách doplňují akantové listy. Nápaditá je zejména práce s hloubkou řezby a tedy i s průsvitností rohoviny, kterou prostupuje světlou s různou intenzitou. Necelých 18 centimetrů vysoký pohár bude startovat na částce 875 tisíc kroun (bez provize). Stejná aukční síň před čtyřmi lety již jeden nosorožčí pohár dražila, tehdy však šlo o čínskou řezbu z 18. století. Prodal se za 3,35 milionu korun.