Obraz z roku 1841, jak uvádí přípis na jeho zadní straně, zachycuje dcery hraběte Kolowrat-Krakowského, komtesy Františku a Serafínu. Plnými jmény Marii Františku Romanu (1835–1904) a Marii Františku Serafínu (1838–1842), kterým v době vzniku obrazu bylo šest a tři roky. Jejich otec hrabě Josef Arnošt Emanuel Kolowrat-Krakowský (1795–1864) byl majitelem zámku Týnec u Klatov a jejich matka Ernestina (1804­–1886) pocházela ze západočeské větve německého šlechtického rodu Schirndingerů von Schirnding.

O vztahu obou rodin k Josefu Mánesovi se v literatuře nedočteme nic, ani o Mánesově návštěvě v západních Čechách v daném roce. Nelze vyloučit, že k prvotnímu setkání malíře a objednavatele portrétu došlo v salónu hraběte Františka Thuna-Hohensteina, kterého se Mánes účastnil jako doprovod svého otce Antonína a strýce Václava. Přelom 30. a 40. let 19. století je nicméně obdobím, kdy sotva dvacetiletý malíř ještě běžně nepřijímal objednávky na portréty z řad šlechty či měšťanstva. Většina portrétovaných byly osobnosti z okruhu jeho známých či přátel. Jednalo se především o drobné tužkové skici jeho nejbližších (Podobizna strýce Václava, 1838, Podobizna malíře Františka Horčičky, 1841). Výjimkou je olejová podobizna bratra Quida z roku 1840.

přípis na zadní straně obrazu

 

Českým trhem s uměním před dvěma lety prošel portrét Aloisie Taschkové z roku 1843, který byl na aukci European Arts vydražen s mírným nárůstem za 1,62 milionu korun. To je také dosud platný malířův aukční rekord. Zatímco podobizna paní Taschkové ukazuje, proč bylo v literatuře uváděno, že Mánesovy portréty z tohoto období jsou malovány ještě v Machkově duchu, portrét sester Kolowrat-Krakowských jej představuje jako mnohem modernějšího malíře. Ukazuje jeho malířský talent i znalost prací soudobých německých a rakouských portrétistů, především Rakušana Ferdinanda Georga Waldmüllera. „Obraz je namalován s neuvěřitelnou lehkostí a suverenitou, navzdory uvolněnému rukopisu zachycuje Mánes řadu drobných detailů, jejichž přesvědčivost ukazuje na skutečnost, že obraz nebyl chápán jako studie k většímu formátu, nýbrž jako hotové, svébytné umělecké dílo. Z hlediska dosud známých portrétu z konce 30. a začátku 40. let je nabízený obraz bezesporu nejzajímavější a nejkvalitnější známou ukázku Mánesova portrétního mistrovství,“ prohlašuje Michal Šimek, expert aukční síně Dorotheum, ve které bude obraz v dubnu dražen.

Ačkoliv se nejedná o dílo, které by bylo publikováno v základní mánesovské literatuře, o jeho autenticitě není podle Šimka pochyb. Obraz, který pochází ze soukromé rakouské sbírky, je podepsaný a datovaný do barvy, zcela identickou signaturu můžeme nalézt i na obraze Orlí hnízdo, namalovaném jen o rok dříve, jenž je v literatuře hojně reprodukován. S tímto obrazem má portrét společné i pojetí krajinného prostředí, do které jsou oba rozdílné náměty zasazeny. Krasopisně vyvedený přípis na zadní straně nabízeného obrazu navíc přesně určuje identitu portrétovaných a potvrzuje i autora díla. „Zvláštní pozornost je třeba věnovat Mánesově krajinné studii z okolí Hostimi, namalované taktéž v roce 1841, která je ve sbírce Národní galerie a jejíž pravá část kompozice posloužila umělci jako předloha pro krajinné pozadí nabízeného portrétu. Lze se tedy oprávněně domnívat, že portrét byl namalován v Praze s použitím Josefových krajinářských skic ze začátku srpna 1841, kdy spolu s otcem Antonínem maloval v okolí Sv. Jana pod Skalou,“ dodává Michal Šimek.

Josef Mánes: Portrét paní Aloisie Taschkové, 1843, olej na plátně, 71 x 58 cm, cena: 1 620 000 Kč, European Arts 20. 5. 2014

 

Obraz bude nabízen ve čtvrtek 21. dubna ve vídeňské aukci Umění 19. století. V Praze jsme jej měli možnost vidět od 27. února do 5. března v pražské pobočce Dorothea v rámci výstavy k její březnové aukci. Předaukční cenový odhad počítá s částkou 45 až 55 tisíc eur, tedy přibližně 1,2 až 1,5 milionu korun (bez aukční provize). Podíváme-li se na výsledky z posledních dvou let, jde spíše o konzervativní odhad. Přes hranici dvou milionů korun se v posledních letech dostala díla Julia Mařáka, Vojtěcha Hynaise, Adolfa Kosárka či Augusta Piepenhagena, bylo by tedy velkým překvapením, pokud by trh nezareagoval adekvátním způsobem i na toto raritní dílo nejvýznamnějšího českého malíře 19. století. „Po úspěchu, jakého jsme v minulých letech ve Vídni dosáhli s prodejem obrazů Julia Mařáka a Adolfa Kosárka, jsem velice rád, že se nám podařilo domluvit i prezentaci tohoto kouzelného Mánesova díla,“ říká Michal Šimek a dodává: „Z mého pohledu se jedná o dílo zcela mimořádné. Ne každý den má člověk možnost držet v ruce obraz Josefa Mánesa, o jehož pravosti nemáte vůbec žádné pochybnosti, a přitom se jedná o obraz, který je literatuře neznámý, a jeho historie se tak začíná vlastně psát znovu.“