Začněme posledně jmenovaným obrazem, jehož akvizici začátkem července oznámila londýnská National Gallery. Artemisia Gentileschi je nejvýznamnější malířkou evropského baroka. Žačka svého otce Orazia, který byl přítelem a následovníkem Caravaggia, proslula výjevy biblických heroin, malovanými se stejnou expresivitou a naturalismem, s jakou se setkáváme na obrazech Caravaggiových. Jejím asi nejslavnějším dílem je Juditha uřezávající hlavu Holofernovu v Uffizi ve Florencii. Několik malířčiných děl najdeme i v domácích sbírkách: v Moravské galerii v Brně je to obraz Zuzana a starci, v arcibiskupské obrazárně v Kroměříži pak David rozjímající nad Goliášovou hlavou.
 

Obraz, který zakoupila National Gallery, je stylizovaným malířčiným autoportrétem. Tehdy asi třiadvacetiletá Artemisia (její tvář známe z jiných jejích maleb) se zde vymalovala jako Sv. Kateřina Alexandrijská. Obraz vznikl kolem roku 1615, tedy krátce poté, co přesídlila z Říma do Florencie, kde byla jako vůbec první žena přijata za členku tamní akademie. Řím opustila mimo jiné i proto, že zde v roce 1612 podstoupila několikaměsíční ponižující soud, ve kterém svědčila proti otcovu spolupracovníkovi, který ji znásilnil. Pravdivost její výpovědi soudce ověřoval i tím, že jí nechal drtit prsty na rukou.

Obraz se na veřejnosti poprvé objevil loni v prosinci, kdy jej dražil pařížský obchodník s uměním Christophe Joron-Derem. Předaukční odhad počítal s částkou 300 až 400 tisíc eur, konečná cena však vystoupala až na 2,3 milionu eur. National Gallery za něj nyní zaplatila ještě výrazně víc, 3,6 milionu liber, tedy více než 4 miliony eur. Tři čtvrtiny potřebných prostředků galerie získala od nadace sdružující její americké mecenáše. Obraz je nyní v péči restaurátorů, veřejnosti by měl být představen v příštím roce.
 

Jen den před tím, co britský Guardian informoval o koupi Artemisiina autoportrétu, žil Londýn jiným podobným objevem. Hlavní hvězdou aukce starých mistrů v Christieʼs ve čtvrtek 5. července, byl portrét Rubensovy dcery Clary Sereny. Nabízen byl s odhadem 3 až 5 milionů liber, nakonec však zůstal nevydražen. Ve prospěch Rubensova autorství se sice v roce 2015 vyslovilo několik renomovaných belgických odborníků na Rubense, v čele s ředitelem antverpského Rubenshuisu, který jej zařadil na výstavu malířových rodinných portrétů, zpochybňuje ji však newyorské Metropolitní muzeum i Sothebyʼs.
 

Obě tyto instituce mají dobrý důvod, proč připsání mistrovi rozporovat. Až do roku 2012 byl obraz ve sbírce Metropolitního muzea, to se jej však spolu s patnácti dalšími díly, která byla vyhodnocena jako nepříliš kvalitní, zřeklo a v lednu 2013 jej prostřednictvím newyorské pobočky Sothebyʼs nabídlo k prodeji. Obraz byl dražen jako práce neznámého Rubensova následovníka s odhadní cenou 20 až 30 tisíc dolarů. Cena nakonec vystoupala až na 626 tisíc dolarů. Po odstranění přemaleb obraz působí mnohem suverénnějším dojmem, patrně ještě dlouho však půjde o Rubense s otazníkem. 
 

Zatímco v Sothebyʼs před pěti lety pravděpodobně přehlédli Rubense, v Christieʼs se to stejné stalo předloni s Rembrandtem. V polovině května byl v amsterodamské Ermitáži představen Portrét mladého gentlemana, který za Rembrandtův originál prohlásila řada expertů v čele s Ernstem van de Weteringem, dlouholetým vedoucím Rembrandt Research Project, který je nejuznávanější autoritou na malířovo dílo. Ve svém soupise mu přiřadil číslo 342 a jde podle něj o první objev zcela neznámého Rembrandta od roku 1974. Obraz v prosinci 2016 prošel aukcí Christieʼs v Londýně, kde byl nabízen jako dílo "Rembrandtova okruhu" s odhadem 15 až 20 tisíc liber.

Cena nakonec vystoupala několikanásobně výš, za 137 tisíc liber obraz získal sedmatřicetiletý nizozemský obchodník se starými mistry Jan Six. Podle vlastních slov měl za sebou investora, který byl připraven dražit až do milionových částek. Natolik věřil, že jde o skutečného Rembrandta. Jako znalec je Six v unikátní pozici – je nejen jmenovcem, ale také přímým potomkem Jana Sixe, kterého Rembrandt portrétoval v roce 1654. Tento slavný obraz, který je vedle malířových autoportrétů považován za jeden z jeho nejlepších portrétů, je dodnes v rodinné sbírce. Cena nebyla oznámena, je však jisté, že bude v řádu milionů, či spíše desítek milionů dolarů či eur.