Narodila se v Praze v rodině fyziologa, politika a také pozdějšího rektora Karlovy univerzity Františka Mareše. Dispozice k výtvarné tvorbě zřejmě zdědila od své matky Emílie, která se věnovala vědecké ilustraci. Rodinné prostředí Miladu Marešovou nijak neomezovalo v jejích uměleckých snahách, vystudovala Uměleckoprůmyslovou školu a Akademii výtvarných umění v Praze u Vojtěcha Hynaise. Po ukončení studií absolvovala stipendijní pobyt v Paříži, který pro české studenty ve Francii zařizoval František Kupka. Ještě v rámci studií na akademii se s Antonínem Matějčkem a svými apolužáky dostala do Berlína a Itálie. Na studijní cesty do Paříže vyjela v průběhu 20. a 30. let ještě několikrát.

Již od dob jejích studií, také pod vlivem cesty do Německa, u ní převládala tendence k nové věcnosti spojené s bedlivým pozorováním každodenního městského provozu a zájmem o civilistní témata. Na těchto základech vznikl její osobitý styl s prvky magického realismu, často přidala i sociální kritiku nebo alespoň určitý satirický nádech. Po své druhé cestě do Paříže uspořádala Marešová v roce 1925 v Topičově salonu svou první výstavu, po dalších dvou pařížských výjezdech následovala v roce 1930 výstava v Aventinské mansardě. Důležitým médiem byla pro Marešovou kromě malby také kresba, kterou vládla virtuózně. Intenzivně se po celý život věnovala ilustraci, ať již pro deníky či další tisk (Prager Presse, České slovo, Lidové noviny, Pestrý týden), nebo pro knihy, dlouhodobě spolupracovala s Václavem Tillem (Říhou) a obrázky doprovázela jeho pohádky. Kvůli ilustracím do ilegálního odbojového časopisu V boj! byla za protektorátu také pět let vězněna.

Už jako studentka akademie, na počátku 20. let, vytvářela pro svou rodinu (měla pět sourozenců) a společné večery kreslené příběhy inspirované převážně aktuálními či nedávnými událostmi a detektivkami. Ty malovala na folii nebo sklo, aby bylo možné je pomocí laterny magiky, kterou měli doma, promítat. Tato raná fascinující tvorba umělkyně, která zůstala dodnes zcela moderní a živá, byla částečně publikována teprve před dvanácti lety Martinou Pachmanovou a synovcem malířky Janem Marešem pod názvem Domácí biograf. Právě Pachmanová má velkou zásluhu na „znovuobjevení“ díla Marešové pro naše časy. Přispělo k tomu několik jí uspořádaných výstav a především zásadní monografie Milada Marešová. malířka nové věcnosti vydaná ku příležitosti výstavy v brněnské Moravské glalerii v roce 2008. V osmdesátých letech minulého století se jejímu dílu věnovala Jiřina Hockeová, která připravila soubornou výstavu v Domě umění města Brna.

Trh s uměním bohužel také k většímu povědomí o kvalitách malířky Marešové doposud příliš nepřispěl, tento trend se začíná obracet až v poslední době. Na jaře se objevila u 1. Art Consulting první reprezentativní malířčina malba Noc z roku 1932 zobrazující dění na pulsující osvětlené ulici (viz AA 3/2021). Stala se také prvním dílem vydraženým za více než milionu korun (1,08 milionu). Prací Milady Marešové prošla aukcemi celkem jen  třicítka, maleb z toho byla necelá polovina. Arthouse Hejtmánek ve své vánoční aukci 14. prosince přispěje dalším důležitým dílem: nabízený obraz Plovárna v pro autorku poměrně netypické jásavé barevnosti a s haptickou složkou struktury mořského písku je datován do roku 1927, tedy do období, kdy se již Marešová několik let naplno a profesionálně věnovala výtvarné tvorbě.

Hned při prvním pohledu na malbu nám neukniknou výrazné prvky karikatury, které malířka do obrazu vložila. Martina Pachmanová ve své monografii, na jejímž přebalu je plátno reprodukováno, k dílu poznamenává: Tam, kde však Marešová potlačuje melancholický tón, na povrch znovu vyvěrá její smysl pro karikující nadsázku a věcná sdělnost se mění ve společenskou satiru. Tak je tomu v obraze Plovárna (1927), který líčí radovánky na pláži. Nebyla by to ale Marešová, kdyby se spokojila s pouhým popisem prázdninové atmosféry. Plovárna je daleko spíš než rozmarným „letním pozdravem“ od vody ironickou přehlídkou středostavovské okázalosti a nucených úsměvů a gest.

Milada Marešová: Plovárna, 1927, detail

 

 

Obraz byl vícekrát vystavován, zejména v nedávné době: v roce 2008 byl součástí výstavy Milada Marešová: Zapomenutá malířka českého modernismu v Moravská galerii v Brně, v roce 2015 následovala Městská galerie Litomyšl a Kunstforum Ostdeutsche Galerie v Řezně, v roce následujícím pak Landesgalerie v Linci. Na retrospektivní výstavě pořádané ještě za života umělkyně na přelomu let 1985 a 1986 v Domě umění města Brna malba chyběla.

Podle aukční síně obraz pochází přímo z rodiny malířky, přispěchala také s komickou historkou o tom, že části malířčiny rodiny nepřipadal obraz esteticky přitažlivý, proto ho udržovala dlouho mimo zraky veřejnosti. Majitel aukční síně Tomáš Hejtmánek také vyslovil teorii, že se v obraze zvěčnila i autorka sama – má být dívkou v koupací čepici, která hledí přímo na diváka přes své levé rameno. Do aukce olej půjde s minimálním podáním ve výši 806 tisíc korun včetně provize. Překoná satirická Plovárna na jaře draženou civilistně-poetickou Noc?