Ivo Rotter se narodil v roce 1938 v Marián­ských Lázních do německé rodiny a po konci druhé světové války byl s rodiči odsunut. První sběratelské zkušenosti získával při budování kolekce autorů z okruhu vídeň­ského Hagenbundu. Změna přišla s pádem železné opony. "Prodal jsem svou sbírku umělecké skupiny Hagenbund a zaměřil se ve své sbírkotvorné činnosti na české umě­ní z let 1910–1950. Mým cílem bylo získat jedno či dvě díla špičkové kvality předních českých umělců z tohoto období," vysvět­luje sběratel (rozhovor s ním zde).

Sbírka dnes čítá kolem stovky olejomaleb a prací na papíře a je dlouhodobě zapůjčena ve vídeňském Belvederu, který ji aktivně využívá pro své výstavy. Rotterova sbírka je podle Vladimíra Lekeše z pořáda­jící aukční síně jednou z vůbec nejlepších zahraničních kolekcí české moderny. "Jde výhradně o špičkové kusy. Snažil jsem se od něj získat něco do aukce řadu let, ale vždy marně. Pan Rotter vůbec neprodává. Teď udělal výjimku jen proto, že potřebuje získat peníze na Kupku," vysvětluje Lekeš.

Ve všech třech obsáhlých projektech, kte­rými v poslední dekádě Belvedere mapoval dějiny středoevropské moderny, byly zápůjč­ky z českých institucí doplňovány právě díly z Rotterovy sbírky, ať už šlo o výstavu Hagenbund (2014), Klimt, Kupka, Picasso a ostatní – formové umění (2016), nebo nedávno skončenou Po Klimtovi (2018). Na posledně jmenované výstavě byla z Rotterovy sbírky k vidění Hlava II Otty Gutfreunda (1919), Fillovo Zátiší s knihou (1921), dvě abstraktní kompozice od Františka Foltýna (Kompozice 1928, Abstraktní kompozice 1936/37) nebo Náměstí svatého Marka, Benátky (1929) Jana Zrzavého. A také dvě malby, které bude koncem října dražit společnost Adolf Loos Apartment and Gallery: Zátiší s petrolejovou lampou (1921) od Antonína Procházky a Čedičové skály (1929) od Toyen. Třetím nabízeným dílem budou Lampiony (1925) od Jindřicha Štyrského. 
 

Procházkovo Zátiší s petrolejovou lampou bylo poprvé k vidění v roce 1923 na samostatné malířově výstavě v tehdejší síni SVU Mánes ve Vodičkově ulici. Malba je v dobovém katalogu nabízená za 800 korun a představila se také na brněnské repríze výstavy v tamním Uměleckoprůmyslovém muzeu. Aktivní roli v organizaci brněnské výstavy sehrál malíř Jaroslav Král, kterého aukční katalog uvádí jako prvního vlastníka obrazu. Kontakt obou umělců byl i nadále úzký – Procházka se stal členem brněnské Skupiny výtvarných umělců a v následujícím roce se do Brna natrvalo přestěhoval.

Obraz vznikl v době, kdy už měl Pro­cházka za sebou účast na zásadních sku­pinových vystoupeních své generace, ať už šlo o účast na výstavách Osmy (1907, 1908), nebo předválečné angažmá v kubistické Sku­pině výtvarných umělců, kdy se stal jedním z prvních představitelů tohoto směru u nás. Zátiší s petrolejovou lampou patří k jeho pováleč­ným dílům, která principy kubismu naivizují a tvoří jej srozumitelnějším. Jak píše v roce 1921 v dopise Emilu Fillovi, obraz by podle něj měl být "platný pro všechny lidi všech časů a národů". Smyslovou bohatost malby ještě zvyšuje pomocí využití haptické struktury po­ vrchu. Silné vrstvy barvy vyrýváním imitující strukturu dřeva a písková pasta se střídají s hladkou malbou a realistické momenty (dopis se signaturou, noviny) s klasickým kubistickým proměňováním pohledových rovin (lampa). Nejde o jedinou Procházkovu malbu v Rotterově sbírce. Tou druhou, kterou si ponechává, je olej Hlava muže z roku 1913. Obě díla v minulosti prošla sbírkou Milana Heidenreicha, která byla v roce 1997 rozpro­ dána na aukci Sotheby’s v Londýně. 

Ještě zajímavější provenienci mají zmiňo­vané Čedičové skály od Toyen. Obraz se mnoho let nacházel ve sbírce básníka Františka Hala­se (posléze jeho syna), který patřil mezi ma­lířčiny blízké kolegy. Stejně jako rozměrnější, loni vydražené plátno Šero v pralese z téhož roku, které s cenou 36 milionů korun drží Toyenin aukční rekord, byl obraz veřejnosti poprvé představen v březnu 1930 na dvojvý­stavě Štyrský – Toyen v Aventinské mansardě. Zde byl nabízen ke koupi za 1500 Kč. 

Podobně jako u Procházkovy malby je olej Toyen výrazný materialitou malby. Ta vyvstá­vá především při srovnání s odhmotněností jejích předcházejících obrazů, které vznikaly technikou stříkání. Organická abstrakce ar­tificialistických obrazů vzniklých v roce 1929 podle Karla Srpa představuje plné rozvinutí tohoto směru, které předchází postupnému vynořování figurativních prvků s následným příklonem k surrealismu. Podobně charakte­ristický je i krajinný motiv použitý v názvu. 
 

Jindřich Štyrský: Lampiony, 1925, olej na plátně, 56 × 63 cm,  vyvolávací cena: 8 200 000 Kč (+ 21% provize),  Adolf Loos Apartment and Gallery 28. 10. 2018

Geometrizující Lampiony Jindřicha Štyr­ského představují dílo, které odráží dobovou fascinaci Devětsilu orientální kulturou (tento námět se projevil opakovaně i u Toyen). Ne­jde o první Štyrského obraz s tímto motivem – v roce 1923 vytvořil Čínskou krajinu (Národní galerie Praha). Obrazová skladba Lampionů s ní vykazuje mnoho podobností, když se zde prolínají prvky tradiční čínské architektury s motivy vodní hladiny, vegetace a čínských znaků. Ty jsou podobně jako u Čínské krajiny chybně opsány a užity bez ohledu na jejich původní význam. Výtvarná malebnost této dálnovýchodní evokace je v Lampionech po­ sílená harmonií pastelových tónů. Obraz se poprvé představil na veřejnosti rok po jeho vzniku, když se Štyrský s Toyen přestěhovali do Paříže. Malba byla jedním z 26 děl, která Štyrský vystavil na jejich první tamní výstavě v Galerie d’Art Contemporain na přelomu listopadu a prosince 1926. 

Ivo Rotter k prodeji přistoupil, aby mohl svou sbírku, která od roku 2000 funguje pod hlavičkou rodinné nadace Ars Bohemiea, roz­šířit o dílo Františka Kupky. Do letoška měl ve sbírce pouze několik jeho kvašů, v únoru však v Londýně úspěšně vydražil obraz Blanc sur bleu et rouge (kolem 1934). Na aukci Christie’s jej získal v přepočtu za přibližně 25 milionů korun. Součet vyvolávacích cen nyní nabízených děl je více než 32 milionů korun (bez aukční provize).