Joža Uprka: Jarní slunko, 1910, olej na plátně, 93 x 181 cm, vyvolávací cena: 1 800 000 Kč (+ 20% provize), Dorotheum 24. 11. 2018

Umělcova dcera Božena Nováková-Uprková se ve vzpomínkové knize Besedy s Jožou Uprkou o vzniku obrazu poměrně podrobně rozepisuje. Bylo jí v té době osm let a otci stála modelem hned pro několik postav: "Po Reji dětí následovalo Jaro (Děti – Jarní slunko), kde si před domem na jarním slunku hrají děti. A právě k tomuto obrazu byla jsem častým modelem jak v roce 1909, kdy otec pracoval na různých studiích k tomuto dílu, tak v roce 1910, kdy byl obraz dokončen. Jednou jsem chovala malého košiláčka na zádech, jindy seděla u vozíku nebo si hrála s kaménky (ʼdrápkyʼ), jak bylo tehdy zvykem. Bylo to pro mne velké trápení. Zatímco se moje spolužačky proháněly po okolních sklepích, kde bývalo naše hřiště a kam bylo z naší terasy vidět, musela jsem klidně stát v plném slunci, oblečená v kroji, mnohdy celé odpoledne. Od únavy mne vysvobozovaly jen desetiminutové přestávky, kdy si otec odcházel do skleníku nebo na hospodářský dvůr vykouřit cigaretu. Nebylo proto divu, že jsem vždycky, kdykoliv se chystal k malování, utekla k některé kamarádce a tam si pod návratím hrála. Ale sestřenice Maruša mne vždycky našla, a já jsem po řádném výprasku musela stát modelem dál. Pamatuji se, že při jednom útěku jsem si ʼsrazilaʼ na noze palec a zavázala jsem si narychlo ránu hadříkem, ale otec mne za trest namaloval i s tímto hadrem na noze." 
 

Obraz malíř poprvé vystavil na výstavě Sdružení výtvarných umělců moravských, která se uskutečnila na jaře 1911 v londýnské galerii Doré pod názvem Exhibition of Slovak Art. Vedle Uprky, který byl zastoupen nejpočetnějším souborem děl, se jí zúčastnili Antonín Frolka, Jano Köhler, Cyril Mandel, František Uprka a Alois Jaroněk. Galerie Doré sídlila ve stejném domě na New Bond Steet, který je dnes centrálou aukční síně Sothebyʼs.

Božena Nováková-Uprková k tomu píše: "Ke konci roku 1910 spěchal otec s dokončením originálů pro výstavu v Londýně. Však obraz Jaro – Děti, balil ještě vlhký do organtinu. Do příprav k této londýnské výstavě byli zaangažovaní mnozí přátelé. Tak inspektor drah Jan Čechák měl na starosti, aby dráha včas odesílala zásilky a aby byly správně procleny apod., ale hlavní agenda se soustředila u Dra. Al. Kolíska. Uměl anglicky a měl již nějaké zkušenosti s výstavou v Londýně v roce 1906 a znal se osobně dobře se Scotem Viatorem."

Scotus Viator je pseudonym britského novináře a historika Roberta Williama Seton-Watsona, který byl Masarykovým přítelem a obhájcem práv slovanských národů Rakouska-Uherska. Jeho stěžejním dílem na toto téma je více než pětisetstránková kniha Racial Problems in Hungry z roku 1908, která mimo jiné obsahuje i čtyři reprodukce Uprkových obrazů. "Výstavu, která se těšila velké pozornosti, zahájil Scotus Viator, u něhož byl tehdy otec hostem," dodává umělcova dcera.
 

Obraz Jarní slunko byl vystaven pod názvem When the Spring Sun Shines a nesl katalogové číslo 1. Hned den po vernisáži, 15. března 1911 vyšla v deníku The Standard poměrně obsáhlá recenze (zaujímá sice méně než polovinu novinového sloupce, text však svým rozsahem odpovídá dvěma normostránkám). Vystavená díla jsou představována jako zajímavá spojnice mezi uměním západu a východu: "Slovenské etnikum, jedno z nejmenších ale nejzajímavějších v Evropě, obývá severní oblasti Uher. Jeho malá část, která přesahuje na Moravu, si nejvíce uchovala a rozvinula etnické charakteristiky. Současná výstava prezentuje práce malé skupiny slovenských umělců, jejichž centrem je moravské město Hodonín, jen kousek od hranice Uher. Abychom citovali pana R. W. Setona-Watsona, který napsal předmluvu katalogu: ʼAsi žádný jiný lid v Evropě nerealizoval tak plně jako Slováci Ruskinovu myšlenku, že skutečné umění je výrazem lidu, nikoliv jen zahálčivých tříd, a jako takové by mělo být podstatným rysem domovů obyčejných venkovanů.ʼ"

Konkrétně obraz Jarní slunko recenzent listu charakterizuje jako "skupinu dětí před kostelem" a dodává, že malíř zde potlačuje svou schopnost vykreslit vnější svět v zájmu toho, aby obraz "primárně působil jako barevný vzor".

Krom londýnské výstavy zmiňuje aukční katalog již jen jednu výstavu – retrospektivu uspořádanou u příležitosti malířových sedmdesátin v roce 1931. Od té doby obraz podle všeho nebyl veřejně prezentován.
 

Obraz má na šířku 181 cm a jedná se tak o dosud největší malířovo plátno nabízené v aukci. Dražba bude startovat na částce 1,8 milionu korun (+ 20% provize) a i prodej za vyvolávací cenu by stačil na čtvrtou nejvyšší příčku v autorově top 10. Malířův stávající aukční rekord má hodnotu 3,6 milionu korun. Drží jej metrová studie Z kostela z roku 1894, kterou v květnu 2016 vydražila Galerie Kodl. Stylově nejblíže má k představovanému dílu obraz Pohřeb z roku 1903, který byl rovněž jedním z děl vystavených v Londýně. Před čtyřmi lety se na aukci Galerie Kodl prodal za 2,28 milionu korun. 

Za více než milion korun bylo celkem vydraženo již jedenáct malířových obrazů. Poprvé se tak stalo před pěti lety na aukci Dorothea, když obraz Naše mamičky z roku 1893 vystoupal z 540 tisíc na 1,68 milionu korun. V letošním roce se za milionové částky prodaly dva Uprkovy obrazy, a to na říjnových aukcích European Arts a Adolf Loos Apartment and Gallery.