Dokážete odhadnout, jak velký je český trh se starožitnostmi a z jaké části se na něm podílí prodej starožitných šperků?
Prodeje mimo aukce se jen velmi těžko odhadují, je logické, že obchodníci jsou v tomto ohledu diskrétní. Obecně ale u nás platí, že aukční síně prodávají hlavně výtvarné umění, spíše než užité umění, potažmo starožitnosti. Mohu si jen tipnout, ale řekl bych, že zhruba 60–65 % starožitností se prodá mimo aukce. U výtvarného umění bych odhadl, že je poměr přesně obrácený. Ještě větší je podíl prodeje šperků mimo aukce, tam bych řekl, že 90 % šperků se prodá privátně.

Máte obchod kousek od Staroměstského náměstí, jaký je podíl zahraničních a domácích kupujících?
Obchod mám sice dvě minuty volnou chůzí od Staroměstského náměstí, ale vždy říkám, že paradoxně nejsem turistický obchod. Zaměřuji se na českou klientelu, lépe řečeno na lidi trvale žijící v České republice. V mluvě čísel, zahraniční turisté sice vedou v poměru dva ku jedné v prodejích, v obratu je ale poměr obrácený ve prospěch domácí klientely. Zahraniční klientela většinou kupuje starožitnosti jako suvenýry nebo jako předměty k obohacení sbírek. Občas jsou mezi nimi také obchodníci, kteří hledají výhodný nákup. Čeští zákazníci u nás často nakupují kvalitnější dárky. Většinou hledají něco neotřelého, nápaditého či jedinečného. Část zákazníků kupuje starožitnosti i jako investici, hlavně šperky a hodinky. Děláme pro ně poradenství, pomáháme jim šperky a hodinky vyhledávat a ověřujeme jim i jejich pravost. 
 

V případě trhu s výtvarným uměním je dnes větší problém špičkové obrazy sehnat, než je prodat. Jak je tomu v segmentu šperků a starožitností? 
V segmentu šperků je to stejné. Je těžší sehnat zajímavý kvalitní šperk, než jej prodat. Vkus a móda lidí je proměnlivá, chodí v periodách. Dnes třeba zcela opadl zájem o špendlíky do kravaty nebo jehlice do klobouků. V posledních letech mám pocit, že starožitnosti nejsou nějak výrazně v módě, tak jak tomu je v zahraničí nebo jak tomu bylo krátce po politických změnách v 90. letech. Rozhodně o ně však zájem nijak zřetelně neklesá. Nabídka kvalitních předmětů je poměrně široká, takže v současnosti se dají dobře nakoupit velice kvalitní starožitnosti za poměrně dobrou cenu. Ale jinak stále platí, pokud máte dobrou a unikátní věc, vždy ji dobře prodáte.

Jakou roli ve vaší nabídce hrají díla nově dovezená ze zahraničí?
Mám v obchodě jak dovezené zboží, tak i zboží z domácích zdrojů. Česká klientela je čím dál tím víc náročnější na kvalitu a různorodost a je potřeba pokrýt jejich zájmy. Za dob komunismu nám byl zapovězen západní trh a tak se k nám skoro nedostávaly šperkařské značky jako Tiffany, Cartier, David Yurman, Harry Winston, Chopard, Van Cleef and Arpels, hodinky od firem Rolex, Jaeger Lecoultre, IWC, Omega, Patek Philippe atd. Tuto mezeru v nabídce je potřeba pokrýt. Zákazníci samozřejmě mohou nakupovat s rizikem na eBay, ale raději dávají přednost zavedenému obchodu, kde mají jistotu a garanci, že zboží bude ve všech ohledech v pořádku. Z českých zdrojů máme samozřejmě širokou nabídku kvalitních starožitných šperků, hlavně z předválečného období. Dnes jsou v módě padesátky a šedesátky, lidé mají rádi i poválečné šperky. Nejvíc je to signifikantní u hodinek. Dnes si z nostalgie lidé kupují třeba Primky. Čím dál tím častěji se na nás obracejí i s takzvanými seconhadovými šperky. Respektive se šperky, které jsou koupeny z našeho pohledu v relativně nedávné době, třeba před dvaceti lety. Tady si hodně vybíráme, abychom brali do prodeje takzvané nadčasové šperky, klasického designu, či extravagantního rázu.
 

Naučil jsem se od vás, že kvalita drahokamů je pro cenu mnohem více určující než úroveň řemeslného zpracování. Jsou v tom nějaké výjimky? Funguje třeba, že šperky Marie Křivánkové jsou vyhledávané a ceněné pro svůj design?
Ano, u šperků s drahokamy je většinou určujícím faktorem ceny kvalita drahokamu. Nutno ale dodat, že když máte kvalitní drahokam, tak jej nezasadíte do strojově litého šperku. Zmiňujete naši fenomenální návrhářku šperků a starožitnici Marii Křivánkovou, která často pracovala jen se syntetickými kameny či méně kvalitními drahokamy jako například sibiřským smaragdem. Jedná se u nás o ojedinělý úkaz, kde hlavní roli hraje estetika a zpracování. Nemám povědomí o tom, že by ještě někdo z našich nežijících šperkařů dosáhl takového ojedinělého úspěchu.

Pokud zůstaneme u designu, jde v případě starožitných šperků hovořit o tom, která období jsou módní a vyhledávaná?
Stálicí co do obliby a zájmu jsou šperky z období art deco a secese. Rok od roku stoupá zájem o již zmiňovaná 50. a 60. léta minulého století.

Nakolik český trh v segmentu šperků kopíruje dění ve světě?
Český trh v zásadě kopíruje zahraniční trendy. Máme však svoje specifika, jako jsou třeba náušnice s brilianty zvané sněhuláci, nebo madonky či právě šperky od zmiňované Marie Křivánkové, které jsou u nás velmi žádané a které jinde na trhu zřídkakdy najdete.

Martin Cinolter (*1965) se obchodu se starožitnostmi věnuje od začátku 90. let. Jeho hlavním zájmem jsou drahé kameny a šperky. Antique Cinolter sídlí v Maislově ulici na pražském Josefově. Nejdražším šperkem, který obchod aktuálně nabízí na svých webových stránkách, je diamantový art deco náramek z platiny s diamanty o celkové váze 22,04 ct. Ke koupi je za 750 tisíc korun. Na českých aukcích se v posledních deseti letech za srovnatelnou či vyšší částku prodaly jen dva prsteny a jeden diadém. www.antiquesprague.cz

Rozhovor původně vyšel v srpnovém čísle Sběratelských novin.