S vyšší vyvolávací cenou, 4 miliony korun (+ 20% provize), je nabízen obraz Mlékařka, který byl dosud znám jen z několika fotografií Zikmunda Reache, na kterých malíř před obrazem pózuje s paletou v ruce. Snímky fotograf pořídil v roce 1905 v Schikanederově ateliéru na pražské uměleckoprůmyslové škole a jeden z nich byl v květnu téhož roku publikován na titulní straně časopisu Zlatá Praha.

"Jako malý dodatek ku připomínce umělcova padesátiletí přinášíme pohled do jeho ateliéru. Nalézá se v třetím patře Umělecko-průmyslové školy, velký, čtvercový prostor, osvětlený vysokým oknem. Není v něm nic jiného než umělcovy práce. Na polici kolem do kola stude vedle studie, destičky různých formátů, na každé nějaký obrazový motiv z tichých českých vsí a polí. Na podstavcí, u něhož Schikaneder sedí, a při zdi dole započaté, rozpracované a dokončené obrazy, ony motivy a scény melancholie, smutku, bolesti a bídy, jež J. Schikaneder kouzlem světla, půvabem barvy a hlavně vroucím soucitem převádí v díla umělecká vysoké a u nás zvláštín hodnoty. On sám tu sedí se štětcem v levé ruce. Levicí pracuje," čteme v doprovodném komentáři k fotografii.
 

Popis ateliéru koresponduje s líčením K. B. Mádla, který k malířovým padesátinám napsal Schikanederův obsáhlý profil pro Národní listy: "Jeho dílna je jeho obrazem. Vysoký, světlá, čistá a spořádaná. Nikde žádné trety a malebné dekorace, žádné galerie, vásy, staré řezby, starý nábytek, ani nového není mnoho. Stěny jsou holé; několik stoliček a skříněk, kde jsou pečlivě urovnané štětce, tuby, pastelové křídy, vyčištěné palety. Všude pořádek, ale nevtíraný a koketní, neboť zde se stále pracuje. Na podstavcích jsou započaté práce, na pravo širokého okna ještě vlhké, ponevadž je Schikanedere levičák jako Lionardo, na levo sotva začaté nebo na čas odstavené. Na podlaze při stěně, tváří k ní obrácené rozběhy, náčrtky a detailní studie; na římse kolem řady malých studií pokrytých momentními studiemi z letních pobytů venku. Vesměs krajinové, ze vsí a polí a každý z nich ne fragment, nýbrž hned v zaokrouhlené obrazové hotovosti."

Charakteristické je, že ač Schikanedera dnes známe jako "malíře pražských zákoutí", v obou citacích jsou zmíněné jeho venkovské krajiny. Většina jeho soumračných městských scenérií není datována a ač bývají běžně řazeny do let 1900 až 1910, vznikly patrně až po roce 1905.
 

Nejstarším datovaným obrazem, na kterém se objevuje motiv rozsvícené pouliční lampy, je obraz Soumrak v zimě (Sníh) z roku 1899, který je nyní ve sbírce Národní galerie. Nyní nabízené plátno, které nese dataci 1905, je k němu do značné míry pandánem. Zachycuje obdobnou scénu – ženu kráčející podél vozu zasněženou setmělou uličkou, ústřední postava je však jednou zobrazena zepředu, podruhé ze zezadu.

V katalogu malířova díla, který vyšel u příležitosti výstavy, jež se konala před sedmi lety ve Valdštejnské jízdárně, je obraz uváděn pod číslem 94 jako první z řady dvou až tří desítek obrazů z večerní Prahy. Číslo 95 zde má obraz Na zámeckých schodech, který byl před deseti lety vydražen na aukci společnosti 1. Art Consulting za tehdy rekordních 8,85 milionu korun.
 

V roce 1905 se Schikaneder zúčastnil výroční výstavy v Glaspalast v Mnichově, středoevropské obdoby pařížského Salonu, která se konala od začátku června do konce října. O vystaveném obraze bohužel nevíme víc než katalogové číslo (1096) a generický název Abendstimmung, tedy Večerní nálada. Aukční síň nyní navrhuje, že vystaveným obrazem mohla být právě Mlékařka. Vedle reprezentativního až programového charakteru samotné malby tuto hypotézu opírá také o dobové razítko hlavního pražského celního úřadu nacházející se na zadní straně obrazu.

Druhým nově objeveným Schikanederovým obrazem v nabídce Galerie Kodl je raná malba V kostele z roku 1884. Katalog výroční výstavy Krasoumné jednoty, která se konala na pražském Žofíně jej uvádí pod číslem 324 s německým názvem In der Kirche. Cena tehdy byla stanovena na 250 zlatých. Za stejnou částku byl o rok dříve prodán malířův obraz Jarní idyla, který je dnes ve sbírce Muzea umění Olomouc.
 

Dobová reprodukce obrazu nebyla k dispozici a obraz byl tak dosud znám jen z krátkého popisu uveřejněném v recenzi výstavy ve Zlaté Praze: "Jakub Schikaneder s mladou dívkou obětující za duši – snad své nebožky matky – 'V kostele' dvě svíčičky."

Stejný námět o rok později malíř pro časopis zpracoval i v kresbě. "Slavnost 'Dušiček' jest nejpopulárnější v katolické církvi – a také z nejpoetičtějších. Hřbitovy i chrámy naplňují se zbožným lidem, pamětlivým zemřelých příbuzných; bohatý i chudý ozdobuje hroby svých milých, onen pyšnými palmami, tento nepatrným věnečkem ze zimostrázu. I nejchudší věnuje aspoň svíčičku jako bohumilou oběť za dušičku, která jest mu drahá. Podobně činí sirotek, jehož zobrazením Jakub Šikanedr přispěl k ozdobě dnešního čísla. Melancholická nálada, rozložená po celé kresbě, úplně souhlasí s dnem 'Dušiček'," čteme Zlaté Praze z 20. listopadu 1885.

Od zmiňované malířovy velké výstavy v roce 2012 aukcemi prošlo dvacet tři Schikanederových obrazů, některé opakovaně. Ve více než polovině případů se jednalo o díla dosud nepodchycená v literatuře. Malířův cenový rekord drží již devátým rokem dvoumetrový obraz mnicha na mořském pobřeží Kontemplace, který byl v listopadu 2010 na aukci Galerie Kodl vydražen za 9,72 milionu korun.