Rozprodává-li se posmrtně umělecká sbírka budovaná několik desetiletí, je pro historiografii nejzajímavější chápat kolekci jako celek a sledovat interní principy a motivace, za nichž v průběhu času vznikala. Realita je však prozaičtější a svým způsobem přirozenější. Budoucí majitelé si akvizicemi konkrétních kusů obohatí své vlastní sbírky a připraví pro jednotlivá umělecká díla nové prostředí, v němž mohou vyniknout.