To je více než 63 procent. Nad milion korun se dostalo jedno dílo, nad hranici 100 tisíc korun pak dalších dvanáct. Nových autorských rekordů dosáhli Jiří Kovanda a Milan Houser.

Nejdražší položkou aukce se stala podle očekávání socha Emila Antoina Bourdella Hérakles napínající luk. Šlo o nedatovaný odlitek slavné bronzové sochy z roku 1909, která existuje v několika variantách a ve vícero edicích. Nabízený odlitek pocházel z pozůstalosti malíře a sochaře Jiřího Jašky (1906–1982), který byl od roku 1939 jedním z pedagogů Školy umění ve Zlíně, kde mimo jiné působil i přímý Bourdellův žák Vincenc Makovský. Sám Jaška pobýval v Paříži na začátku 30. let ještě jako student. Socha je opatřena značkou pařížské kovolitecké firmy Alexise Rudiera, která pro Bourdella a další francouzské mistry pracovala, a způsob provedení podle aukční síně odpovídá odlitkům z 20. let. Minimální podání bylo stanoveno na 1,8 milionu, po licitaci několika zájemců za ni nový majitel zaplatil 2,3 milionu korun.

Nového aukčního maxima dosáhl Jiří Kovanda s nepojmenovaným velkoformátovým obrazem z roku 1990. Ten byl vydražen s nárůstem z 200 na 600 tisíc korun, a Kovandovo dílo se tak poprvé ocitlo nad hranicí půl milionu korun. Z autorů narozených po roce 1950 byly nad tuto částku dosud draženy jen práce devíti umělců, opakovaně jen obrazy Jana Merty. Kovandův akryl trhem již jednou prošel, v roce 2009 byl na aukci Sýpky vydražen za zhruba třetinovou cenu. Nyní dosaženou částku majitelka aukční síně Irena Velková vysvětluje poukazem na to, že Kovandovy obrazy v této kvalitě a v tomto formátu jsou na trhu nedostatkovým zbožím. Zájem byl i o autorův drobný akryl Zig zag II z poloviny 90. let, který vystoupal na 66 tisíc korun.
 

Jiří Kovanda: Bez názvu, 1990, akryl na plátně, 120 x 120 cm, cena: 600 000 Kč

Ze současných umělců si své maximum vylepšil i šestačtyřicetiletý Milan Houser, když se jeho nová malba červeným autolakem prodala za 216 tisíc korun (předchozí maximum bylo o 24 tisíc korun nižší). O deset let starší Jan Pištěk dosáhl se svým akrylem Status Quo z roku 2005 na cenu 96 tisíc korun (třetí nejvyšší cena).

Již tradičně společnost Sýpka nabízí kouřové obrazy Magdalény Jetelové. Za bezejmenný obraz v červenobílé kombinaci vydal nový majitel 396 tisíc korun, to je třetí nejvyšší cena za autorčino dílo. Na třetí nejvyšší cenu v rámci svých děl dosáhl i Vladimír Kokolia s velkoformátovým olejem Vody z roku 1995. Ten byl prodán za minimální podání 300 tisíc korun. Šlo o další z děl ze sbírek Nadace pro současné umění Praha (velkou kolekci děl nadace společnost dražila loni), a jeho prodej tak přispěje na rekonstrukci sídla této organizace.

Vysokého nárůstu se dočkaly pozdní malby Bohumíra Matala, oleje na dřevě Pomník, který vystoupal ze 78 až na 276 tisíc korun, i drobnější Vzduch prodaný za 132 tisíc (minimální podání 46 tisíc korun). Ze soch uveďme alespoň zajímavý dřevěný Idol, práci Eduarda Ovčáčka z konce 60. let. Ačkoli byl prodán za vyvolávací cenu 114 tisíc korun, zařadil se mezi autorovy nejdražší plastiky.
 

Adolf Hoffmeister: Muž ve městě, 1962,   koláž na papíře, 49,5 x 40 cm,   cena: 108 000 Kč

Položkou s nejvyšší cenou z prací na papíře byla koláž Adolfa Hoffmeistera z počátku 60. let Muž ve městě, ilustrace k Brechtově knize Výhradně proto. Vítězný zájemce za ni vydal 108 tisíc korun (vyvolávací cena 78 tisíc korun), což je třetí vůbec nejvyšší cena za jakékoliv umělcovo dílo. Dobře si vedl i dřevoryt Josefa Váchala Pokušení sv. Antonína, který vystoupal z 24 na 78 tisíc korun.

Ze starožitností se nejdráže prodal soubor dvanácti mosazných stropnic podle návrhu Karla Mosera (96 tisíc) a šest dřevěných loutek Karafiátových Broučků ze 40. let (60 tisíc korun), přičemž v obou případech šlo o prodeje za minimální podání. Výraznější nárůst zaznamenala například velká stolní polohovatelná lampa z 20. až 30. let, která vystoupala ze 14 na 43 tisíc korun.