Františku Víznerovi by před třemi měsíci bývalo bylo osmdesát let a v červenci uplyne pět let od jeho smrti. Galerie Prague Kabinet si obě tato výročí připomíná prodejní výstavou připravenou ve spolupráci s umělcovou dcerou. K vidění na ní jsou tři desítky prací z Víznerovy pozůstalosti, přičemž jde jak o díla, která jsou nabízena k prodeji, tak kusy z umělcova archivu. Ceny se pohybují v rozmezí od 230 tisíc do 1,25 milionu korun. Podle o galerie jde o zvýhodněné ceny, mimo výstavu, která potrvá do půlky července, jsou díla naceněna ještě o deset procent dráž.

František Vízner v 50. letech vystudoval sklářskou školu v Železném Brodě a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, ateliér skla, glyptiky a užité plastiky. Nejdříve se věnoval lisovanému sklu, v roce 1967 se pak stal hlavním výtvarníkem sklárny ve Škrdlovicích na Českomoravské vrchovině, která produkovala masivní ručně tvarované dekorativní sklo. Na konci 70. let odešel na volnou nohu. Na Zelené Hoře u Žďáru nad Sázavou si zřídil ateliér a za pomoci broušení, leptání, případně i vrtání a pískování začal vytvářet působivé objekty v podobě skleněných mís a váz.

„František Vízner přikládá důraz absolutní jednoduchosti, aniž sklouzává k chladné geometrii; v jeho skle zůstává jakási poetičnost. Podstata jeho tvorby zůstala od počátku 60. let v zásadě stejná, její forma však prochází neustálými nenápadnými změnami. Setrvalý obdiv ke skandinávskému desesignu se v těchto dílech projevuje tvarovou a barevnou úsporností,“ napsal o Víznerově tvorbě před jedenácti lety v Art+Antiques kurátor pražského Uměleckoprůmyslového musea Milan Hlaveš. „Jako podstatu vnímá hledání řádu, řemeslnou kvalitu, snahu o podporu krásy skla a nutnost vlastnoručně s materiálem manipulovat. Výrobu ateliérových kusů by na rozdíl od mnohých sklářských výtvarníků nesvěřil druhé osobě, čímž dokládá náročnost k sobě i k okolí.“

V posledních pěti letech českými aukcemi prošlo na dvě stě Víznerových děl, kupce našla polovina z nich. Většinu nabídky tvoří sériově vyráběné vázy z produkce škrdlovické sklárny, jejichž ceny se podle typu pohybují od 3 do 20 tisíc korun. Víznerova autorská tvorba se objevuje mnohem vzácněji, každoročně to bývá čtyři pět mís či váz. Cenový rekord drží velká mísa z kouřového skla o průměru více než 40 cm, která byla před třemi lety v Dorotheu vydražena za vyvolávací cenu 540 tisíc korun. Za částky nad sto tisíc korun byly dosud draženo dvě desítky děl, poprvé se tak stalo na podzim 2009 v aukci společnosti Prague Auctions. Zatím naposled pak letos v dubnu, když se raná broušená mísa ze zeleného skla z roku 1976 na aukci brněnské společnosti Zezula prodala za 177 tisíc korun. O něco levnější než mísy jsou Víznerovy vázy kubických tvarů. Rekord v této podkategorii drží 13 cm vysoká váza na čtyři květiny ze žlutého skla, která se před třemi lety na aukci společnosti Sýpka prodala za 216 tisíc korun.

Zahraničními aukcemi loni prošlo deset Víznerových autorských mís a váz, bez kupce zůstaly jen tři z nich. Nejdráže se prodala červená Mísa se špičkou, autorovo asi nejpopulárnější dílo, která na jedné lokální americké aukci vystoupala na 520 tisíc korun. Rekord drží zelená Mísa s linkou, která se předloni v Christieʼs v New Yorku prodala v přepočtu za 800 tisíc korun.

Skutečnost, že na nynější výstavě jsou jednotlivé mísy a vázy nabízeny za výrazně vyšší ceny, než jakých dosahují v aukcích, nepovažuje Mirek Zíka z aukční síně Dorotheum za nijak překvapivou: „U současného skla platí, stejně tak jako u současných malířů, různé ceny v galeriích a v aukcích. U skla je opravdu propastný rozdíl, odhaduji, že galerie nabízejí minimálně za dvojnásobek vyvolávacích cen.“ Vzhledem k tomu, že na výstavě se podílí umělcova rodina, je podle Zíky strategie vysoko nasazených cen logická, byť zůstává otázkou, jak zareagují kupci.

Zíka připouští, že tvorba Františka Víznera je dnes pro sběratele v jistém smyslu populárnější, než práce autorské dvojice Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová, jejichž díla v aukcích již opakovaně překročila hranici milionu korun. „Srovnání každého skláře s touto dvojicí je obtížné. Libenský-Brychtová jsou mnohovrstevnatí – zakladatelé ateliérového skla, vynálezci tavené plastiky, v 70. a 80. letech nejvíce cenění sklářští výtvarníci na světě a také pedagogové, kteří vychovali generace sklářů. Vízner je proti tomu nejdříve designér, poté solitér. Myslím si, že pro současné sběratele je Vízner atraktivnější z více důvodů. Samozřejmě je jeho tvorba více minimalistická, designově cítěná. Také jeho díla mají přijatelnější formát, Libenský-Brychtová tvořili velké galerijní plastiky, které se ne každému hodí do interiéru. Dalším faktorem může být i to, že u Víznera je větší pravděpodobnost, že jde o původní dílo, přece jen tavenou plastiku lze při vlastnictví původní formy utavit znovu. Přes zdánlivou jednoduchost Víznerovy tvorby není jednoduché zhotovit kvalitní kopie jeho děl,“ vysvětluje Zíka.