Gabriel von Max: Sv. Julie / 1865 olej na plátně / 180 x 135 cm cena: 1 000 000 Kč (privátní prodej 1995) / Národní galerie v Praze

 

Gabriel von Max (1840–1915) pocházel z pražské sochařské rodiny, většinu života však prožil v Mnichově, kam odešel ve svých třiadvaceti letech. V jednom dopise z poloviny 70. let k tomu napsal: „Za pomoci mé špatné pověsti mě profesor Piloty přijal do své školy, což bylo rozhodující pro moji budoucnost, neboť pod jeho rukou a [pod vlivem] přátelství Hanse Makarta a mnoha jiných vzácných kolegů jsem vplul do příznivého proudu. Namaloval jsem více obrazů, mezi nimi zardoušenou vévodkyni Ludmilu (v Bostonu), mučednici na kříži (ve Vídni) a modlící se dívku postiženou neštěstím (v Moskvě).“

V době, kdy Max tento dopis psal, mu bylo pětatřicet let a patřil již mezi nejúspěšnější umělce své doby. Těšil se stejnému věhlasu jako jeho někdejší spolužák, se kterým na mnichovské akademii sdílel ateliér, ve Vídni usazený Hans Makart nebo o pár let starší mnichovský malíř-kníže Franz von Lenbach. Cestu k úspěchu Maxovi otevřel obraz Sv. Julie, který ve výše citovaném dopise zmiňuje jako „mučednici na kříži“ a který je dnes ve sbírce pražské Národní galerie. Jeho první vystavení roku 1865 v Mnichově se stalo společenskou senzací a s podobným úspěchem byl obraz v následujících letech vystaven i v dalších evropských městech.

Gabriel von Max: Sv. Ludmila / 1864 / olej na plátně / 90,4 x 100,1 cm cena: 300 000 eur / Lawrence Steigrad Fine Arts, New York

Obraz Sv. Ludmily vznikl o rok dřív než mučednice na kříži a roku 1865 se jím Max prezentoval na výstavách v Bostonu, Drážďanech a v Praze. Na výstavě Krasoumné jednoty byl nabízen za 450 zlatých. Když Max o čtyři roky později v Praze vystavil také Sv. Julii, požadoval za ni již desetkrát vyšší cenu. Skutečnost, že řada Maxových obrazů mrtvých žen, jimiž se proslavil, začíná právě sv. Ludmilou, není náhodná. Jeho strýc a opatrovník Emanuel, který jej po smrti otce Josefa vychovával, je mimo jiné autorem sochy sv. Ludmily v pražské katedrále a Gabriel Max také nechal v úctě k pražské světici později pokřtít svou dceru.

Roku 1867 Max oba zmiňované obrazy světic vystavil na Světové výstavě v Paříži. Francouzský kritik Bathild Bouniol preferoval právě Sv. Ludmilu, o které napsal: „Zdá se mi kvalitnější ve svém provedení s příjemnými, pravdivými barvami a elegantní kompozicí. Považuji ji za výjimečně půvabnou.“ Obraz patrně přímo z výstavy prostřednictvím svého nákupčího zakoupil americký sběratel William P. Wilstach, který zbohatl na výrobě koňských postrojů, sedel a povozů. Když o tři roky později zemřel, americký kritik Earl Shinn jeho sbírku charakterizoval jako „to nejlepší z francouzských salonů“. Dalších více než dvacet let sbírku opatrovala a rozšiřovala paní Wilstachová, která ji ve své závěti odkázala muzeu ve Filadelfii.

Gabriel von Max: Nad účetní knihou olej na plátně / 43 x 36 cm cena: 372 000 Kč / Galerie Kodl 25. 4. 2010

Právě velkorysý dar sbírky Wilstach roku 1892 vedl k transformaci filadelfského muzea z uměleckoprůmyslové sbírky v muzeum umění. V anglických, francouzských a německých průvodcích z let 1899 až 1909 je Maxova Sv. Ludmila vyzdvihována jako jedna z atrakcí Filadelfie. První světová válka u americké veřejnosti vedla ke ztrátě zájmu o německou kulturu a umění, což se po druhé světové válce jen prohloubilo. V důsledku toho řada institucí v 50. letech vyřadila německé umění ze svých sbírek. Filadelfské muzeum umění takto v roce 1954 nabídlo k prodeji více než 200 obrazů z Wilstachovy sbírky, včetně Sv. Ludmily. Obraz zakoupil filadelfský malíř Walter Stuempfig, v držení jehož rodiny dílo zůstalo až do loňského roku.

Loni v červnu byl obraz na aukci filadelfské aukční síně Freeman Fine Arts vydražen za necelých 12 tisíc dolarů (230 tisíc korun). Zde jej získala newyorská galerie Lawrence Steigrad Fine Arts, která jej letos v březnu v Maastrichtu měla jako jeden ze skvostů své expozice. Galerie k obrazu dohledala jeho historii (ze studie v jejím katalogu vychází i tento text) a také patřičně navýšila cenu: na TEFAFu byl obraz nabízen za 300 tisíc eur (8,2 milionu korun). Umělcův šest let starý aukční rekord na světovém trhu má přitom hodnotu 1,2 milionu korun. Na domácích aukcích se nejdražší Maxův obraz, jeden z jeho portrétů opic, prodal před čtyřmi lety v Galerii Kodl za 370 tisíc korun.

Gabriel von Max: Ernestina Harlanderová / 1889 olej na plátně / 56 x 44 cm vyvolávací cena: 85 000 Kč (bez 20% provize)

Privátně se sice Maxova díla prodala již dráž, nikde však v relacích ceny požadované za Sv. Ludmilu. V roce 1995 Národní galerie ve Vídni zakoupila obraz Sv. Julie, za který v přepočtu zaplatila 1 milion korun. Před dvěma lety pak Západočeská galerie koupila v Mnichově obraz Polibek z roku 1892, za který dala 750 tisíc korun. Zástupci českých aukční síní cenu za sv. Ludmilu považují vesměs za přemrštěnou. Roman Musil, ředitel Západočeské galerie a spoluautor objevné Maxovy výstavy, která se v Plzni konala před třemi lety, je však smířlivější: „Vezměte si, za kolik se prodává Jakub Schikaneder.“ Ceny nad 6 milionů jsou v Schikanederově případě téměř samozřejmostí a jeho aukční rekord má hodnotu 9,7 milionu korun. Připomeňme, že Schikander byl v 70. letech 19. století několik let Maxovým žákem na mnichovské akademii.

Druhý zde reprodukovaný obraz, portrétní studii umělcovy druhé manželky Ernestiny, bude příští měsíc dražit Galerie Kodl. Jde o pár let mladší variantu k obrazu U hadačky z roku 1887, na kterém si Ernestině nechává číst z dlaně. Dražba začne na částce 85 tisíc korun (bez aukční provize). Požadovaná cena odpovídá předchozím prodejům Maxových děl, dá se však očekávat, že v současné situaci jen u ní nezůstane.