Historie Aukční síně Státního zástavního úřadu III.

Pozůstalost Emy Destinové, konec síně Lad. Ryšavého

Mezi dalšímy ucelenými soubory pražských sběratelů draženými Ladislavem Ryšavým je třeba připomenout kolekci obrazů vrchního soudního rady J. Ullrycha a sbírku keramiky a skla ředitele Živnobanky Apolla Růžičky (1856 - 1927). Obě kolekce byly nabídnuty společně v březnové aukci roku 1931.

Předsádka aukčního katalogu

 

Představený soubor holíčské keramiky a biedermayerového skla byl obdivován pro svou mimořádnou kvalitu. Tu dokládají například i reprodukce některých kusů v publikacích předního znalce předbřeznového skla Gustava Edmunda Pazaurka působícího v té době ve vedení Zemského průmyslového muzea ve Stuttgartu. Některé předměty z této vyjímečné sbírky získalo v dražbě pražské Umělecko – průmyslové muzeum a muzea v Českých Budějovicích a Turčanském sv. Martině. Celkový výnos aukce činil přibližně 150 000 Kč.

Stopu dalšího působení aukční síně Ladislava Ryšavého ztrácíme v průběhu roku 1931, kdy se s jistým zpožděním oproti Spojeným státům a většině ostatních evropských zemí začínají i v Československu hlásit ke slovu symptomy světové hospodářské krize. Jednou z posledních zaznamenaných aukcí je prodej zbytku pozůstalosti Emy Destinové (1878 - 1930) z jejího zámku ve Stráži nad Nežárkou. Destinová odprodávala své sbírky již jednou ve válečném roce 1917 prostřednictvím aukční síně Rudolfa Weinerta, když pobývala v domácím vězení a podporovala české vlastence v protirakouském úsilí.

Tentokrát, více než rok po její smrti, se jednalo o zbytky majetku, který měl být použit pro vyrovnání zanechaných dluhů. Dvě třetiny nabídky tvořily starožitnosti a umělecký průmysl. Z výtvarných prací převažovala francouzská a anglická grafika doplněná několika obrazy starých mistrů. Organizátoři aukce se snažili co nejvýhodněji realizovat nejen cenu vlastních předmětů, ale i hodnotu jejich spojení s legendární pěvkyní. Každý z nich byl opatřen dokladem, který dokumentoval jeho původ ve sbírkách Emy Destinové. Zámecká knihovna byla dražena firmou antikváře Oldřicha Pyšvejce.

Po Weinertově pokusu mezi v letech 1917 až 1920 byla státní dražebna prvním podnikem pořádajícím pravidelné umělecké aukce ve vlastních prostorách specielně upravených k tomuto účelu. Podobně jako ve weinertově síni se i zde vedle dražeb pořádaly příležitostné výstavy, ojediněle pak dražby nových začínajících podniků jako byla např. knižní aukce Oldřicha Pyšvejce na jaře 1926. V prostorách Státního zástavnho a půjčovního úřadu proběhlo mezi léty 1921 až 1931 bezmála 40 aukcí výtvarného umění a starožitností. Projekt, který Weinert inicioval za podpory státních institucí, překonal jednu z nejtěžších krizí československého státu v období poválečných hladových let, prošel dny konjunktury a svou činnost ukončil až s nástupem světové hospodářské krize pod vedením Ladislava Ryšavého, kdy mu již konkurovaly další obdobně zaměřené podniky.

V předchozích článcích jsme vám představovali počátky Státní dražebny ve 20. letech a její pokračování jako aukční síně Ladislava Ryšavého.

 


Related articles::EN

The Starter’s Pistol Is Fired

The Starter’s Pistol Is Fired

The Very Beginning of The Czech Auction Market in 1989

The Czech auction market has reached the age of maturity. It turned 25 in 2014. It was fascinating to be there when it was drawing breath.

Historie | 20. dubna 2015
Zobrazit všechny::EN

More articles::EN


<