Text Hnojil Adam | Datum 18.05.2017
Jaké postavení má český impresionismus v rámci evropského kontextu? Nakolik Antonín Slavíček, Václav Radimský nebo Antonín Hudeček rozvíjeli východiska o dvě dekády starších francouzských souputníků a v čem tkví jejich specifičnost? I to jsou otázky, na něž se výstavou v Alšově jihočeské galerii snaží odpovědět kurátor Adam Hnojil.
![]() |
|
Pohled do expozice AJG s dvěma díly Antonína Slavíčka (uprostřed) a Antonína Hudečka (vpravo)
V Čechách nebyl klasický impresionismus v minulosti koncepčně sbírán, a pokud si takový obraz nějaký milovník umění zakoupil, lze se oprávněně domnívat, že tak činil z jiného než modernistického úhlu pohledu. Většinový vkus ve střední Evropě byl formován tradicí tzv. Stimmungslandschaften, což byl ostatně i případ libereckého průmyslníka Heinricha Liebiga, kterému se podařilo získat největší soubor impresionisty Eugèna Boudina mimo francouzské území. Podobně jako v jiných případech i Liebig obdivoval tvorbu francouzských barbizonců, kteří měli k náladovým krajinám velice blízko. Přestože můžeme v poslední době sledovat v několika případech určité náznaky signalizující změnu v akviziční politice domácích sběratelů, bude každý kurátor vždy konfrontován s nedostatkem odpovídajícího srovnávacího materiálu.
![]() |
|
Za nejvýznamnější exponát výstavy považuje ředitel AJG Aleš Seifert obraz Bourgognské
zdymadlo v Moret od Alfreda Sileyho. Obraz z roku 1882 zakoupil československý stát
na začátku 20. let ve Francii (dnes NG v Praze).
V Čechách bude spíše vždy zajímavé sledovat a analyzovat impresionisty ve srovnání s jejich nefrancouzskými kolegy, kteří používali východiska impresionismu pouze jako jednu z tvůrčích metod. V době, kdy byl kosmopolitismus urážkou, si autoři jako Antonín Slavíček dávali bedlivý pozor, aby jejich vlastní tvorba nepůsobila francouzským dojmem. Nicméně podobně jako pro francouzské umělce i pro ně hrálo důležitou roli světlo, které probleskuje a mění barvy. Aby dokázali tyto efekty zachytit, začali používat nesouvislé tahy štětcem, tzv. dělený rukopis, a podobně jako řada umělců barbizonské školy malovali přímo v plenéru. Francouzskému impresionismu byl z českých autorů nejblíže Václav Radimský, jehož tvorba patří na českém aukčním trhu ke stále více žádanému zboží.
![]() |
|
Plátno Václava Radimského (vlevo) a Maximiliena Luce v Zámecké jízdárně.
Radimský je opravdu jediným českým impresionistou, i když se patrně nikdy přímo neoprostil od způsobu akademického myšlení, které šlo jednoznačně proti antisystémovému impresionismu. V roce 1894 přesídlil do Giverny, kde žil již tehdy slavný Claude Monet, jehož způsob malby a výběr námětů byl pro Radimského velmi inspirativní. V roce 1899 vystavil Radimský své obrazy v Praze, čímž zde započala debata o impresionismu. Jeho recepce v Čechách je spojena s žáky krajinářské školy Julia Mařáka na pražské akademii Antonínem Hudečkem, Otakarem Lebedou, Antonínem Slavíčkem, Josefem Ullmannem nebo Antonínem Kalvodou. Na dílech českých autorů můžeme pozorovat prolínání různých tendencí fin de siècle od impresionismu k náladové krajinomalbě, od symbolismu a secese až k expresi.
![]() |
|
Pohled do instalace výstavy Impresionismus! se sérií děl Václava Radimského.
Zůstává nezodpovězenou otázkou, nakolik je možné považovat určité segmenty českého umění kolem roku 1900 za čistě impresionistické. Kromě Václava Radimského (podobně jako Theodora von Hörmanna v Rakousku) se ani jeden z umělců tomuto fenoménu programově nepřiblížil a patrně ani přiblížit nechtěl. V české tvorbě se výrazněji neprojevuje tendence k čisté malbě charakteristická pro impresionismus, ale podobně jako v Rakousku se zde objevuje snaha zachytit melancholické nálady a jistá procítěnost, korespondující spíše se symbolismem.
Problém českého prostředí spočívá především v nejednotném způsobu překonávání naturalismu, který vycházel z realismu žáků krajinářské speciálky Julia Mařáka. S impresionismem pojí české umělce zejména volba analogických námětů provedených např. v expresivně realistickém provedení, což je charakteristické pro pozdní impresionistické tendence. V tomto směru je také koncipována výstava v Alšově jihočeské galerii, která záměrně konfrontuje tvorbu raných (např. Alfred Sisley) a především pozdních impresionistů jako Maximiliena Luce nebo Théo van Rysselberghe s tvorbou jejich českých vrstevníků.
Impresionismus!/ nálady a imprese ve francouzském a českém umění
Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou/ Zámecká jízdárna
19. 3.–11. 6. 2017 / otevřeno denně 9:00 – 18:00
www.ajg.cz
<span lang="en-GB">In its second year, the </span><span lang="en-GB">J&T Banka Art Index experienced only partial changes. The top positions did not change, but ten new names appeared in the top 100. Some artists moved up the chart, even by severa...
Komentáře | 17. srpna 2015Cullen Collection Sale London 2014
A collection like the Cullen Collection could have originated only in the very specific atmosphere of the turn of the 1980s and 1990s, the era of the melting of the political ice and the unprecedented openness of the West towards Eastern Europe. I...
Zahraničí, Komentáře | 5. května 2015London Cullen Collection & Czech Art Sales
Sotheby’s – The auction of the collection of the American couple the Cullens, which took place in London on Wednesday, 12 November 2014, yielded 784,200 pounds sterling (excluding VAT and other fees). Expressed in Czech korunas, collectors paid 27...
Zahraničí, Komentáře | 3. května 2015