Jiří Kovanda figuruje na první příčce indexu od jeho první edice v roce 2014. I když Kovandův úspěch odráží to, že vystavuje v mezinárodním kontextu déle než kterýkoliv ze sledovaných umělců, rozhodně nežije jen z minulých úspěchů. Loni se zúčastnil čtrnácti skupinových výstav v Česku i v zahraničí, mimo jiné v Singapuru, Záhřebu, Barceloně či Hamburku. Kdybychom zohlednili jen body získané v loňském roce, Jiří Kovanda by se umístil na druhé příčce.

Nejvíce bodů za výstavy si již třetí rok po sobě připsala Eva Koťátková. Pětatřicetiletá umělkyně je dnes mezinárodně nejúspěšnějším českým umělcem a zjevně ji nezpomalilo ani mateřství. Samostatné výstavy měla loni ve Vídni, Berlíně, Düsseldorfu a Kolíně nad Rýnem, skupinové pak v osmi dalších městech od Šanghaje a Jakarty po Athény a Budapešť. V aktuálním indexu je bodový rozdíl mezi Koťátkovou a Kovandou pouhých pět procent, před rokem to byl jednou tolik. Dá se očekávat, že umělkyně svého někdejšího pedagoga z pražské AVU na první příčce brzy vystřídá.

Asi největší výtvarnou událostí na domácí scéně byla loni výstava Krištofa Kintery v Galerii Rudolfinum, která se stala nečekanou společenskou událostí a během necelých čtyř měsíců přilákala 162 tisíc návštěvníků. To je rekord nejen v kategorii současného umění, ale v denní návštěvnosti (1700 lidí denně) šlo o nejnavštěvovanější domácí výstavu vůbec. V Kinterově umístění v J&T Banka Art Indexu se nicméně tento úspěch bezprostředně neodrazil, neboť bodový odstup za čtvrtým Zbyňkem Baladránem je skoro 500 bodů.

Nováčkem v první desítce je Jakub Nepraš, který je jedním z nejvýraznějších mladých umělců pracujících v médiu videa a digitálně manipulovaného obrazu. Nepraš vytváří komplexní videoinstalace, které pracují s kontrastem mezi celkem a detailem. To, co na první pohled vypadá jako živá organická struktura, bývá abstraktním obrazem složeným ze záběrů aut či lidí na ulici. V prvním vydání indexu Jakub Nepraš figuroval na 25. místě, loni byl čtrnáctý. Stejně jako pro ostatní umělce v první desítce, potažmo v první dvacítce pro něj platí, že vystavuje nejen v České republice, ale i v zahraničí. Loni se účastnil skupinových výstav v Lisabonu a Lublani a samostatně vystavoval v Arnhemu v Nizozemí a v německém Stuttgartu. Zastupují jej galerie Waldburger Wouters v Bruselu a Arthobler v Curychu. V Česku je spojen s pražskou nekomerční Trafo Gallery, kterou před dvanácti lety pomáhal založit.

J&T Banka Art Indexu je připravován každoročně od roku 2014. Jedná se o žebříček stovky umělců narozených po roce 1950, kteří jsou na výtvarné scéně nejvíce viditelní. "Naší snahou bylo dát do sběratelům do roku nástroj, který by jim pomohl v orientaci na výtvarné scéně. Index vychází z předpokladu, že vlastní hodnotu umění nelze objektivně změřit, že však lze posuzovat úspěšnost umělecké kariéry," vysvětluje Monika Veselá z J&T Banky. "Index zohledňuje účasti na výstavách a bienále, výtvarná ocenění, zastoupení galeriemi a další počiny, například knižní monografie či realizace ve veřejném prostoru," dodává.

Úspěchem je samotné umístění v zveřejňovaném top 100. První stovka představuje jen asi pět procent nejaktivnějších současných umělců narozených po roce 1950. Databáze Artplus.cz eviduje více než dva tisíce umělců, kteří spadají do této kategorie. Pro účely letošního J&T Banka Art Indexu bylo bodováno více než 900 výstav doma i v zahraničí, kterých se zúčastnilo přes 1100 umělců.

Dvě třetiny autorů v první stovce se narodily po roce 1970. Umělci narození v 70. letech zároveň představují početně nejsilnější skupinu (46 procent), na ostatní dekády připadá vždy necelá pětina jmen. Počet autorů narozených v 80. letech se během pěti let zvýšil z patnácti na dvaadvacet. Počet žen se ve stejném období snížil ze čtyřiadvaceti na dvacet, loni jich bylo jen osmnáct. Preferovaným médiem nadále zůstává malba, se kterou v nějaké formě pracují více než čtyři desítky umělců.

Poznámka k metodice indexu

Do výsledného bodového součtu jsou započítávány pouze akce uskutečněné v posledních deseti letech. Sledované období se tak průběžně posouvá, do letošního hodnocení byly započítány akce z let 2008 až 2017. Posuny v umístění se tak neodvíjejí jen od bodových zisků za poslední rok, ale rovněž od bodové ztráty jedenáctého roku. Zjednodušeně řečeno, od loňských výsledků se odečetly body získané v roce 2007 a přičetly body získané v roce 2017. Případný propad v umístění tak mnohdy znamená jen tolik, že dotyčný umělec měl rok 2007 výstavně silnější než ten loňský.

Zvolená metodika do jisté míry zvýhodňuje mladší autory. Jednak tím, že index zohledňuje celou jejich výstavní historii, neboť před jedenácti lety řada z nich ještě nebyla na výtvarné scéně aktivní, za druhé pak v tom, že autoři na začátku kariéry se zpravidla účastní většího počtu výstav než již etablovaní umělci. J&T Banka Art Index však není zamýšlen jako definitivní hodnocení významu a uměleckých kvalit jednotlivých autorů, ale právě jako zpráva o aktuálním stavu české výtvarné scény.

Jako každý index je i J&T Banka Art Index zjednodušeným popisem velice komplexní situace. Nelze automaticky klást rovnítko mezi umístěním v indexu a uměleckou kvalitou díla. Vysoké umístění neznamená nutně, že daný autor je významnějším umělcem než někdo, kdo se umístil níže či kdo se do první stovky vůbec nedostal. Ostatně, kdyby podobný žebříček existoval za první republiky, je pravděpodobné, že například František Kupka by se umístil až někde v jeho druhé polovině, neboť v meziválečném období stál spíše stranou výstavního provozu. Index je třeba chápat primárně jako zprávu o tom, jak je který autor na současné scéně viditelný a jak moc vystavuje v renomovaných institucích.

Prodejní ceny, ať již dosahované na aukcích, či účtované při prodeji prostřednictvím galerií, nejsou jednou ze sledovaných kategorií a na finální pořadí nemají žádný vliv. Úspěšnost umělce na trhu sice může být pro potenciální sběratele a investory důležitou informací, jde však o oblast, pro kterou nejsou k dispozici relevantní údaje. Komerční úspěch ale ne vždy odráží úspěch na výtvarné scéně a vice versa. J&T Banka Art Index výmluvně ukazuje, že někteří mediálně známí umělci nemají zdaleka takovou pozici, jakou by jejich popularita naznačovala.