Obraz startoval na 600 tisících korun a předchozí rekord překonal bezmála o čtvrt milionu. Zatímco v případě minulých dvou milionových prodejů se do ceny výrazně promítl monumentální formát (obě plátna měla na šířku víc jak tři metry), nyní šlo spíš o dataci nabízeného obrazu. Jednalo se o malbu z konce 80. let, které se na trhu prakticky nevyskytují. Podle aukčního katalogu byl obraz naposledy vystaven na Mertově výstavě v roce 1993 v Galerii hlavního města Prahy.

Jan Merta je ročník 1952, generačně však bývá spojován spíše s autory o pět až deset let mladšími, s nimiž se potkal v 80. letech na akademii, kam nastoupil až v osmadvaceti letech. Dětství prožil v Liberci, kde jeho otec působil jako evangelický farář. Na přelomu 60. a 70. let vystudoval v Praze Střední odbornou školu výtvarnou, tzv. hollarku. Na vysokou školu se na začátku normalizace kvůli rodinnému původu nedostal, přijat byl až v roce 1981.

V dílech z konce 80. a první poloviny 90. let tematizoval vztah vnitřního a vnějšího prostoru, člověka a věcí, které jej obklopují. "Redukované tvary naznačující či odkazující ke svému předmětnému východisku snadněji fungují jako symboly, ale nad oproštěním od tvaru nabývá postupně vrchu malířské gesto, které vnáší do obrazů prvek neurčitosti v propojení tvaru a celé plochy obrazu," charakterizuje Mertovy tehdejší obrazy kurátor Marek Pokorný.