Bělocvětova se Sudkem pojilo dlouholeté přátelství a fotografa portrétoval opakovaně. Nabízený portrét z let 1952–53 Marie Klimešová v katalogu výstavy Roky v dnech z roku 2010, kde je obraz celostránkově reprodukován, označuje za jeden z malířových "nejvýznamnějších obrazů s portrétní tematikou" a dává jej do vztahu s německou novou věcností 20. let. "Velké plátno Portrét pana S. (Josefa Sudka) sice nesdílí s německými autory neodvratný sklon ke groteskní karikatuře, nicméně Sudkovy tělesné proporce jsou zde deformovány a významově hypertrofovány, zdůrazněn je jejich objem. Bělocvětov svého přítele interpretoval jako znaveného a mírně skeptického muže," charakterizuje obraz Klimešová.

Sám malíř na Sudka vzpomínal rok před svou smrtí v roce 1996 následovně: "Pokud si někoho oblíbil, dával to bez zábran najevo. I když jeho tvář vypadá zasmušile, je za ní ukryt nejen smysl pro humor, ale i něco vzácnějšího – schopnost unést i špičkování na jeho účet. Víte, ten škleb asi způsobilo jeho oko, věčně přivřené kvůli zaostřenému vidění. A to měl později přivřené i když nezaostřoval. To pochopitelně trochu zkreslí tvář, Sudek tak vždycky vyhlížel trochu pirátsky, ale to nemělo nic společného s jeho jemnou a citlivou duší."
 

Historik umění Josef Šrejma, spoluautor malířovy dvousvazkové monografie z roku 2008, obraz charakterizuje takto: "Fotograf sedí v křesle s nohou přehozenou přes koleno a ruku volně pokládá na stehno, pohled upřený na diváka. Nezdá se ale, že by s divákem příliš komunikoval. (...) modrofialová se snoubí s hnědou barvou nábytku, objemy jsou modelovány lehce, linka je vedena jistě a uzavírá polopostavu přesně v prostoru. Velká pečlivost je věnována detailům. Závěs v zadním plánu obrazu slouží při zatemnění při fotografování a zahaluje nejspíše fotoaparát. Pomyslné druhé ohnisko po hlavě tvoří ruka, ruka jediná a důležitá. Zajímavým symbolem je hruška na stole. Může symbolizovat spojení tvůrce obrazu s portrétovaným fotografem."
 

Šrejma hrušku vysvětluje Sudkovým rčením, že každý někam chodí na hrušky (pro nápady a inspiraci), ale musí toho včas nechat a vydat se vlastní cestou, a odkazem na Bělocvětovu vzpomínku, jak si spolu se Sudkem za války během leteckého poplachu šli lehnout na Petřín, pod stromy do Seminářské zahrady, kde pojídali syrečky a sesbírané hrušky, zatímco jim nad hlavami hřměly bombardéry. "Už asi nezjistíme, zda má hruška takový význam a zda stopy po zubech jsou jen malířskou finesou nebo je to kousnutí do 'hrušky poznání'," uzavírá popis obrazu Šrejma ve své diplomové práci z roku 2009, která je stotřicetistránkovou monografickou studií o malířově životě a díle.

Andrej Bělocvětova se s Josefem Sudkem seznámil uprostřed války, v roce 1940. Začínající, tehdy sedmnáctiletý malíř se za známým fotografem a podporovatelem mladých umělců vypravil do jeho ateliéru na pražském Újezdě, aby mu ukázal své práce. O dva roky později byl Bělocvětov na Sudkovu přímluvu přizván jako host na členskou výstavu Umělecké besedy. Přátelské styky obou umělců pokračovaly i po válce a ještě se zintenzivnily, když Bělocvětov v roce 1952 získal ateliér přes ulici od Sudkova – ve stejném domě, v jehož dvoře měla ateliér sochařka Hana Wichterlová. Bělocvětov byl pravidelným účastníkem hudebních úterků v Sudkově ateliéru. A v Sudkově pozůstalosti se dochovala také řada fotografií z Bělocvětova ateliéru.

Na počátku 50. let Bělocvětov zkoušel různé malířské polohy od nové věcnosti přes Picassovský klasicismus až po surrealismus. Portrét pana S. byl jedním z děl, jimiž se prezentoval na první výstavě skupiny Máj 57 v Obecním domě na jaře 1957. Na výstavě byl zastoupen nejpočetnější kolekcí ze všech zúčastněních – pěti oleji a patnácti kresbami. Když se v roce 1960 uskutečnila výstava Josef Sudek ve výtvarném umění, na které bylo k vidění 114 fotografových portrétů od 22 umělců, Bělocvětov zde byl zastoupen třemi oleji a devatenácti kresbami.
 

Aukcemi v posledních pěti letech se střídavými úspěchy prošly čtyři menší malířovy portréty Josefa Sudka, pokrývající období od 40. let do roku 1974. Nejdráže se před necelými dvěma lety na aukci 1. Art Consulting prodal Kubistický portrét Josefa Sudka z roku 1953, který nový majitel získal za vyvolávací cenu 576 tisíc korun. Obraz dodnes figuruje na druhé příčce malířova top 10. Jeho aukční rekord má od loňska hodnotu 1,02 milionu korun. Za tuto částku byl stejnou aukční síní vydražen o rok mladší surrealistický obraz Milenci v horách.