Obraz Zátiší s kávovou konvicí z roku 1915 je vrcholnou ukázkou Procházková osobitého pojetí kubismu, které bývá označováno přívlastkem orfický. "Zátiší s kávovou konvicí překvapí diváka vlastnostmi, jimiž překračuje názorovou sféru kubismu. Do jisté míry nám chybějí termíny pro jeho charakteristiku. Proto svádí k připomínání Delaunaye a Kupky; Kramář charakterizuje toto období Procházkovy tvorby přímo jako 'orfické'. (…) Bylo by však chybné vyvozovat z toho bezprostřední vztahy. Termín jen naznačuje směr, jímž Procházka rozvíjel kubistická východiska, podstata tkví spíše v orfickém rozeznění obrazu v prapůvodním slova smyslu než v příbuznosti s orfismem v jeho historickém vymezení," charakterizuje obraz Miroslav Lamač v knize Osma a Skupina výtvarných umělců.
 

Otakar Teyschl (1891–1960), z jehož sbírky nabízené zátiší pochází, byl profesorem dětského lékařství na Masarykově univerzitě v Brně a zakladatelem tamní dětské kliniky. Byl také významnou postavou brněnského výtvarného života a prvním předsedou Odboru přátel umění při Skupině výtvarných umělců v Brně, který fungoval od roku 1933. "(Jeho sběratelský zájem) byl přednostně soustředěn k tvorbě Antonína Procházky, kterého Teyschl považoval za umělce vynikajících schopností a jehož malířského a kreslířského díla si nadevše cenil. Kromě obrazů, kreseb a grafických listů předního brněnského malíře se se zjevným zalíbením zaměřil na drobné, přípravné práce dalších umělců, zejména kresebné náčrty a studie, v nichž jako náročný milovník mohl s potěšením sledovat genezi budoucího uměleckého díla, respektive poznat zdroje jejich výtvarné inspirace," charakterizuje Teyschlovu sbírku historik umění Lubomír Slavíček a dodává: "bezmála polovinu z celkového počtu cca 100 obrazů tvořila díla Antonína Procházky (…)." Více o Teyschlově sběratelství (zde).

Z Teyschlovy sbírky aukcemi v minulých letech již prošlo vícero děl. V minulé aukci společnosti 1. Art Consulting to přímo od Antonína Procházky byly kresba Květinářka z roku 1921 nebo rozměrný obraz z 30. let Hojnost (Strom života). Prvně jmenované dílo se prodalo s výrazným nárůstem za téměř 1,4 milionu, což je nové maximum za Procházkovu práci na papíře, více než dvoumetrový obraz pak za 660 tisíc korun. Ze starších prodejů lze zmínit monumentální olej Bacchanale z roku 1938 nebo kubistickou kresba Hlava z roku 1910. Obě díla se na aukcích společnosti 1. Art Consulting prodala shodně za 1,14 milionu korun, první již v roce 2013, druhé o čtyři roky později.
 

Titul vůbec nejdražšího Procházkova díla patří od listopadu 2015 obrazů Třešňový květ z roku 1922, který se na aukci Galerie Kodl prodal s výrazným nárůstem za 13,44 milionu korun. Opakovaně aukcemi prošel obraz Podnos z roku 1915, který se v roce 2003 prodal za 1,86 milionu a o šestnáct let později dosáhl více než sedminásobné ceny.