Životní a profesní osudy Hester Diamondové dokazují, že i v oboru sběratelství a trhu s uměním si lze splnit svůj "americký sen". Umělecko-historický záběr paní Diamondové byl velmi široký, takže z "vyklízení půdy", jak s nadsázkou aukci titulují média, se ve dvou sekcích nabízí 302 položek. Jde o díla spojená s majitelčinou osobností a vkusem: staromistrovská malba a plastika, nábytkové vybavení, užité umění, sbírka minerálů, knihy, hudební memorabilia a jiné. Speciální kategorii představují předměty spojené s legendárním rapovým triem Beastie Boys. Bubeník kapely Mike D je sběratelčiným synem.

Paní Hester, rozená Kleinová, pocházela z imigrantské rodiny se středoevropskými kořeny, usazené v Bronxu. Sekretářka a sociální pracovnice si ve dvaadvaceti let vzala učitele z Harlemské základky Harolda Diamonda. Oba se zajímali o kulturu a současné umění, takže se okamžitě propojili s mikrosvětem abstraktního expresionismu a jejich první nákupy z omezeného domácího rozpočtu "za pár stovek dolarů" ještě neměly obchodně-sběratelskou motivaci, prostě se Diamondovým "líbily". Již v roce 1957 například zakoupili velkoformátový obraz Marka Rothka Blue over Red, který se předloni na aukci Sotheby's prodal za 26,5 milionu dolarů. Hester Diamondová se obratně zorientovala ve světě užitého i volného umění a svou osobitou dynamiku, estetické cítění a znalecké sebevědomí odvážně napřela od 70. let do oblasti interiérového designu.
 

Po předčasné smrti manžela Harolda (ve věku 56 let) postupně obměňovala sběratelskou strategii, prodala modernisty i poválečné umění a získané finanční prostředky investovala do starých mistrů. Jednak proto, že si toužila vybudovat svůj nový vlastní sběratelský profil, jednak aby dokázala, že i žena obstojí v té době čistě mužské doméně. Systematicky a do hloubky se vzdělávala, studovala italštinu a latinu, shromažďovala výstavní katalogy i vědecké publikace. Svou pozornost upřela na evropskou plastiku a sochařství od renesance po 19. století. Znala ji z autopsie, na starý kontinent cestovala často a intenzivně, díla nakupovala přímo od menších galeristů a aukčních domů nebo i zprostředkovaně. 

To je i příklad zmiňované Braunovy dřevořezby Putto chytající kozla s předpokládanou cenou přes 40 tisíc dolarů. Do kolekce Hester Diamondové se socha dostala přes londýnského experta Dannyho Katze v roce 2000, o šest let později hostovala jako dlouhodobá zápůjčka v Metropolitním muzeu. Tato obchodní linka na trase středoevropské baroko – New York, se zastávkou v Londýně, se jistě osvědčila, takže ji sběratelka využívala i později (například bozzetto Nanebevzetí Panny Marie, které je dost možná rovněž bohemikem). 
 

Matyáš Bernard Braun: Putto chytající kozla, kolem 1720, dubové dřevo, 99 cm, odhad: 40-50 000 USD, Sotheby’s, New York 29. 1. 2021

Téměř metrové sousoší z dubového dřeva aukční síň datuje kolem roku 1720 a předpokládá, že se jedná o fragment z většího výzdobného celku. Starší provenienci tohoto konkrétního kusu se nepodařilo dohledat. Zjednodušeně řečeno, oproti Braunovým sochařským návrhům nebo terakotovým bozzettům, definitivy ve výborném stavu, jako je newyorský Putto, se na současném uměleckém trhu objevují zcela ojediněle. Poté, co byly před staletími rozebrány, ztratily původní kontext a ocitly se samostatně v odlišném prostředí. S odkazem na profánní námět a delikátní zpracování dovozují autoři aukčního katalogu původní umístění sochy na slavnostních kočárech či saních.

O propojení s masivnější konstrukcí svědčí jak stabilizující prvek, bohatě dekorovaný volutový podstavec, tak dřevěný sesazovací čep na levé straně. Lovecká výzbroj a výstroj malého putta a jeho dramatický souboj s kozlíkem by ale mohly inspirovat k dalšímu zdroji výkladu, šporkovské vášni pro myslivost, lov a pobyt v přírodě. Tuto zálibu provozoval hrabě František Antonín Špork, Braunův přední objednatel a patron, na svém panství v Kuksu a také v, za tím účelem nově založeném, zámečku Bon Repos u Lysé nad Labem. 
 

Braunova dílna: Alegorie Země, kolem 1737, kámen, původně Bon Repos (dnes zahrada zámku Lysá nad Labem), foto: Informační centrum Lysá nad Labem

Lze si představit, že Putto chytající kozla byl původně součástí tamější výzdoby dočasné architektury k některé z tradičních podzimních festivit (například na počest návštěvy císařského dvora 18. 11. 1723). Tamní kamenné Alegorie živlů s putti z braunovské dílny z něj mohly vycházet (na Bon Repos kolem 1737, dnes na zahradním schodišti u lysského zámku). Zda o okolnostech vzniku a dalších osudech Braunova sousoší bude dále diskutovat již nový majitel nebo zůstane součástí dědictví po nebojácné selfmade woman Hester Diamondové, bude zřejmější již za pár dní.