František Kupka: Oválné zrcadlo, 1910–11, olej na plátně, 108,3 x 88,8 cm, Soukromá sbírka Švýcarsko

Prodej vyšel najevo v souvislosti s aktuální Kupkovou výstavou. V jejím katalogu – v Praze obraz chybí, byl však vystaven na jaře v Paříži – je jako jeho provenience uváděna "soukromá sbírka, Švýcarsko". Ještě v soupisu malířových olejů, který před dvěma lety vydala Adolf Loos Apartment and Gallery, je jako vlastník uváděna MoMA.

V Praze jsme obraz Oválné zrcadlo měli možnost vidět naposledy na přelomu let 2012 a 2013 na výstavě Cesta k Amorfě, která mapovala Kupkovy účasti na pařížských Salonech. Malíř jím na jaře 1912 obeslal Salon nezávislých. Byl zde vystaven spolu s dalšími dvěma obrazy – Ženou v trojúhelnících (Centre Pompidou) a Portrétem hudebníka Follota (MoMA) – pod souhrnným názvem Plány podle barev. Tyto tři obrazy k sobě mají stylově velice blízko a v celku Kupkova díla představují poměrně samostatný soubor. Navazují na o rok starší Velký akt (Plány podle barev), který je dnes ve sbírce Guggenheimova muzea, organizace barevných plánů je zde však navíc podřízena rytmickému členění plochy pomocí vertikál, respektive oválných linií. Právě v těchto dílech se Kupka nejvíce přiblížil soudobým snahám kubistů a futuristů.
 

Obraz Oválné zrcadlo a tři další díla MoMA zakoupila v roce 1956 přímo od Františka Kupky prostřednictvím tzv. Hillman Periodicals Fund, který financoval vydavatel a sběratel Alex Hillman. Malíř muzeu současně věnoval několik desítek kreseb a kvašů. Veřejnosti byla tato díla poprvé představena v listopadu 1957 na výstavě nedávných akvizic. Nově získaný soubor zde doplňovaly ještě obrazy Červené a modré kotouče, zakoupený v roce 1951, a Vertikální plány, který muzeu věnoval jeho ředitel Alfred H. Barr, jenž jej sám dostal od umělce darem. "Obzvláště zajímavá je celá galerie věnovaná malbám Františka Kupky, které ukazují, jak se umělec od obrazu dítěte s jablkem v ruce začal zajímat o evoluci tvaru jablka či míče skrze sérii barevných a formových variací, které již kolem roku 1908 předznamenávají pozdější práce Delaunaye a možná Kandinského," referovaly o výstavě The New York Times (více zde). Ani obraz darovaný Barrem již dnes ve sbírce muzea nefiguruje. Na výstavě ve Valdštejnské jízdárně je prezentován s popiskou "soukromá sbírka, Praha".
 

Muzeum prodává díla ze svých sbírek průběžně, a to nejen privátně, ale i v aukcích. Loni a letos se například prostřednictvím Christieʼs zbavilo více než 400 fotografií. Všechny prostředky získané prodejem jsou zpětně používány na nové akvizice. Na otázku, jaký byl důvod prodeje Oválného zrcadla, mluvčí muzea reagovala jen odkazem na obecné zásady péče o sbírky. Z této směrnice vyplývá, že při rozhodování o deakvizici hraje roli hlavně otázka, nakolik je dílo relevantní z hlediska mise muzea a zda není duplicitní. K vyřazení ze sbírky může dojít, když "objekt má nižší kvalitu než jiné objekty stejného typu, které již jsou součástí sbírky nebo které se muzeum chystá zakoupit". Návrh na deakvizici podává kurátor sbírky. Pokud je předpokládaná cena díla vyšší než 25 tisíc dolarů, musí prodej schválit poradní sbor ředitele a následně ještě správní rada muzea. Pro musí hlasovat minimálně tři čtvrtiny přítomných členů rady.
 

Kolekce Kupkových děl ve sbírce MoMA je poměrně omezená a nepříliš reprezentativní. Po posledním prodeji čítá 44 prací na papíře a pouhých pět olejomaleb – dvě před-abstraktní kompozice z let 1910–11, dvě rané abstrakce z let 1911–13 a nevelké plátno Vertikální a diagonální plány z let 1913–14. Z logiky citované směrnice vyplývá, že představitelé muzea Oválné zrcadlo považovali za duplicitní a inferiorní k výš zmiňovanému obrazu Portrét hudebníka Follota. Otázku po prodejní ceně muzeum ponechalo bez odpovědi, podle informací art+antiques se však měla pohybovat kolem 4 milionů dolarů. Kupkův aukční rekord má hodnotu 2,5 milionu eur, ale již před devíti lety byl na veletrhu FIAC v Paříži nabízen rozměrný obraz Architecture Philosophique z roku 1913 za 5 milionů eur.