Cestu do světa tehdy čtyřiaosmdesátileté umělkyni otevřela účast na Documentě 12 před deseti lety. Hned v následujícím roce zprostředkovala vídeňská galerie Krobath, která zastupuje i Jiřího Kovandu a Dominika Langa, prodej jedné z Kolářové asambláží z kancelářských svorek do londýnské Tate Modern. O čtyři roky později tatáž galerie prodala několik umělkyniných děl do MoMA. Svou expozici na veletrhu Art Basel pojala jako monografickou přehlídku díla manželů Kolářových a hned během preview si zástupci muzea rezervovali rozměrnou asambláž Pětkrát čtyři, která byla nabízena v přepočtu za 1,6 milionu korun (více zde). Právě toto dílo nyní na výstavě Making Space budí značnou pozornost. Jeho reprodukce doprovází recenzi výstavy v časopise Artforum a autorka textu vyzdvihuje "přísnou a nečekanou krásu" tohoto díla.
 

Zatím největší Kolářové samostatná zahraniční výstava se uskutečnila začátkem roku 2013 v londýnské výstavní síni Raven Row. Spolukurátorka výstavy Alice Motard své první setkání s dílem Běly Kolářové popisuje následovně: "Jako mnoho návštěvníků výstav jsem její tvorbu poprvé viděla na Documenta 12 v roce 2007 (…) Nejzajímavější, jak z hlediska formy, tak konceptu, pro mě byly práce ze série Nádobí, geometrické sestavy malých, triviálních předmětů – skleněných krystalů, perliček, víček od zubní pasty, rybářských mušek – nalepené na skleněné desky nebo zrcadla narovnané do plastového sušáku na nádobí. Jejich kombinatorní logika mě připomínaal Sola LeWitta v tom smyslu, že jednotlivé skleněné tabule, které současně evokují sklíčka do mikroskopu i sušící se nádobí, byly zaměnitelné a jejich počet variabilní. Přišlo mi to zároveň osvěžující – patrně kvůli hravému kaleidoskopickému efektu – a hluboké. Jako kdyby obsah šicí soupravy – řekněme ženský úděl – byl podroben vědeckému zkoumání. I když to odkazovalo k evropskému neokonstruktivismu a op artu, nepodobalo se to ničemu, co jsem znala."
 

Institucionální docenění Kolářové tvorby v Česku jejím zahraničním úspěchům jen těsně předcházelo. Její dvě největší výstavy se uskutečnily na začátku a na konci roku 2006 v pražské Národní galerii a v Muzeu umění Olomouc. Důležitá byla hlavně olomoucká výstava, která čítala více než 250 exponátů. Její autorkou byla Marie Klimešová, která s umělkyní spolupracovala již od roku 2002 a dodnes se pomáhá starat o její pozůstalost. "Vzhledem k tomu, že to dílo není nijak velké, bylo potřeba uchránit ho pro důležité sbírky. Už za jejího života jsem deklarovala, že by neměla prodávat do soukromých sbírek, které vždy chtějí nějaké úlevy, protože na rozdíl od velmi produktivního Koláře se u Běly jedná o nepočetné unikáty. V tomto smyslu jsem také jednala se zahraničními galeristy, kteří se začali vynořovat po Documentě 12 v roce 2007. (…) Impuls pro to, aby se kurátoři dvanácté Documenty, Ruth Noack a Roger Buergel, zajímali o Bělu Kolářovou, vzešel od kurátora Vítka Havránka, který je poslal za mnou. Já jsem jim ale v té době v Praze nemohla už nic ukázat, protože všechna díla byla v Olomouci, kde se fotografovala a paspartovala k Bělině retrospektivě. Řekla jsem jim, že výstava bude na podzim, a aby přijeli do Olomouce, že to z Vídně nemají daleko. A oni skutečně přijeli a díla na místě vybrali," vzpomínala Klimešová v roce 2014 v časopise A2.

O úspěších Běly Kolářové na aukcích více zde.