Michal Šimek na předaukční výstavě starých mistrů ve Vídni

Loni Dorotheum po víc jak dvaceti letech přestalo s pořádáním samostatných aukcí v Praze. Můžete vysvětlit, co k tomuto kroku vedlo?
Pražské zastoupení bylo v rámci mezinárodního fungování společnosti Dorotheum velkou výjimkou. Máme akviziční kanceláře v Římě, Miláně, Mnichově nebo Bruselu, ale jen Praha pořádala jako jediná zahraniční pobočka vlastní aukce. A v rámci fungování a cílů mateřské společnosti přestalo být toto řešení funkční. Teď je Praha klasickou reprezentační pobočkou. A i když teď už sami aukce nepořádáme, mohou čeští zákazníci naším prostřednictvím prodávat mnohem širší sortiment než dřív. Dorotheum nejsou jen aukce obrazů a starožitností, ale také poštovní známky, šperky nebo automobiloví veteráni.

Máte za sebou první půl rok v tomto novém režimu. Jaký byl?
Velmi, ale opravdu velmi hektický. Někteří kolegové z oboru se trochu škodolibě domnívali, že když už nebudeme v Praze dál pořádat aukce, nebudu mít skoro nic na práci. To mě rozhodně ani nenapadlo. Ale i tak je množství práce a agendy k vyřízení enormní. Fungujeme nejen jako akviziční kancelář a reprezentace pro Vídeň, podílíme se také na zpracování nabízených bohemik z celého světa. Dřív byly Praha a Vídeň v podstatě dvě oddělené firmy, teď přes nás jde téměř veškerá agenda týkající se České republiky. A českých zákazníků – kupců i prodávajících – máme opravdu hodně.
 

Novinkou jsou výstavy vybraných děl z vídeňských aukcí. Jaké na ně máte ohlasy?
Snažím se vybírat díla pro předauční výstavy tak, aby si na své přišli milovníci českého umění, zároveň jim ale chci nabídnout i atraktivní mezinárodní díla, v jejichž kontextu ta česká velmi dobře vyniknou. V listopadu jsme takto mohli například v Praze na pár dní vystavit krásný soubor kreseb Egona Schieleho (více zde), vedle kterých visela kubistická práce Antonína Procházky (více zde). A obraz Tomáše Rajlicha byl pro změnu ve společnosti Henriho Matisse a Fernanda Botera. To byla moc podařená výstava s velmi dobrými ohlasy.

Jedním z důležitých bohemik nabízených loni ve Vídni byla rozměrná krajina od Julia Mařáka, kterou jsme představovali v minulém čísle. Jak jste spokojen s dosaženou cenou? 
Obraz Krajina z Krkonoš (více zde) se prodal v rámci odhadu za více než 80 tisíc eur, v přepočtu na koruny za téměř 2,1 milionu, což je víc, než je Mařákovo aukční maximum na českém trhu. Osobně jsem doufal, že by cena mohla jít ještě výš, obraz podle mě měl potenciál překonat prodej Mařákova obrazu Setkání v lese, který byl na jaře 2015 ve vídeňském Dorotheu vydražen za 2,7 milionu korun. Nestalo se tak, přesto byl ale prodávající s prodejem velmi spokojen. A velmi spokojený byl i kupující. Takže pro nás naprosto ideální konstelace. Možná ještě důležitější akvizicí, než Mařák byl z mého pohledu Strom ve žluté od Františka Muziky, nabízený v červnové aukci moderního umění, protože jsem u zprostředkování tohoto prodeje z americké soukromé sbírky byl od samého počátku. Nakonec se prodal vysoko nad odhad, v přepočtu za 2,3 milionu korun, což je cena srovnatelná ne-li vyšší, než dosahují Muzikova poválečná díla na českých aukcích.
 

Jaké zboží z České republiky do vídeňských aukcí nabíráte?
Z výtvarného umění převažují zahraniční autoři. Ale čeští zákazníci nám začali svěřovat i díla českých autorů, protože prodeje, o kterých jsme se bavili před chvílí, ukazují, že dosažené ceny v našich vídeňských aukcích se neliší od těch dosažených v prestižních českých aukcích. Důležité akvizice pro nás představují také šperky, a to nejen historické šperky, ale i soudobé práce mezinárodních klenotnických značek, o které je ve vídeňských aukcích velký zájem. Pro většinu z nabízených objektů je samozřejmě potřeba zařídit vývozní povolení, což je administrativa, která zabere hodně času a někdy i hodně energie, pokud si dvě státní instituce vyjasňují, do čí kompetence věc spadá. Ale díky novým zkušenostem a znalostem zahraničního prostředí z posledních měsíců už to začínám brát trochu sportovně, byť je jasné, že systém, který u nás dnes funguje, má rozhodně co vylepšovat.

Máte nějakou minimální cenu, od které vás nabízené obrazy či starožitnosti zajímají?
Orientační limity máme, ale jde vždy o souhrn vícero faktorů. O jakou věc se jedná, za jakých podmínek je nabízena atd. Nemyslím jen požadavky majitele, ale o celkovou produkční a administrativní náročnost přijetí něčeho do aukce. Rozhodujícím kritériem je, zda se jedná o věc, která podle nás obohatí nabídku vídeňských aukcí a může být zajímavá buď pro mezinárodní publikum. Samozřejmě to znamená, že některé věci, které bychom v Praze klidně zařadili do aukce, teď odmítneme, což je pro některé zákazníky zklamáním. Ale je pro mě velmi potěšující, jak rychle roste počet těch, pro které je naše nová role naopak vnímána pozitivně.

________________________________________________

Michal Šimek (*1982) je absolventem dějin umění na Univerzitě Karlově. Do aukčního domu Dorotheum nastoupil začátkem roku 2010, ve svém volném čase se věnuje projektu Muzea Julia Mařáka v Litomyšli. Svou poslední pražskou aukci společnost uspořádala loni v květnu. Nejdráže se zde prodaly biedermeierové závěsné hodiny, které vystoupaly z 216 tisíc na 1,14 milionu korun. Na vídeňských aukcích loni hned tři položky překonaly hranici jednoho milionu eur. Za 1,77 milionu eur se prodal ženský portrét od tureckého malíře 19. století Osmana Hamdi Beye. O sto tisíc euro méně stála Madona s Ježíškem od neznámého Rafaelova následovníka. Za necelých 1,1 milionu eur se prodal luxusní sporťák Mercedes-Benz 300 SL z poloviny 50. let.

Rozhovor ve zkrácené formě vyšel v únorovém čísle Sběratelských novin.