Počátek 30. let byl pro Františka Hudečka přelomovým obdobím. V roce 1931 opustil po třech letech pražskou Umprum. Původně chtěl pokračovat ve studiích na akademii, kvůli nedostatku finančních prostředků ale na školu nakonec nenastoupil. Jelikož neměl ani na zaplacení nájmu, přežíval několik měsíců tak, že přespával po ateliérech svých přátel, nebo se toulal nočními ulicemi. Stylově mají jeho díla z této doby blízko k surrealismu. V roce 1932 ostatně třiadvacetiletý Hudeček usiloval o účast na výstavě Poesie 1932, ale výstavní komise jej nevybrala.

Obraz Sekáč (Žnec) lze chápat jako prvního z Hudečkových "chodců", motivu, který je pro jeho tvorbu nejcharakterističtější. Osamělá postava v krajině je zde však hrou jazykových asociací transformována v šatní ramínko. "Kosu má přehozenu přes rameno, tedy ramínko, prostě věšák – celá postava žence je totiž příslušně ztvarovaným ramínkem na šaty, kde háček je hlavou a samotné ramínko kreslí žencova ramena a ruce, z nichž levá přidržuje kosu spočívající na levém jeho rameni," popisuje obraz Olga Uhrová. 
 

Motiv sekáče či žence malíř později ztvárnil ještě několikrát, v malbě i v grafice. Hudečkových obrazů z let 1931–32 je jen několik, většina se nachází ve veřejných sbírkách. Asi nejvýznamnější jsou rozměrná plátna Laokoon v kutnohorském GASKu a Zatmění slunce v Galerii výtvarného umění v Ostravě. Nabízený obraz má za sebou řadu výstav a byl opakovaně publikován. Rekordní vyvolávací cena odpovídá jeho unikátnosti.

Hudečkovo aukční maximum aktuálně drží obraz Park na podzim z roku 1944, který před třemi lety na aukci Galerie Kodl vystoupal z 1,3 milionu na 1,5 milionu korun, včetně aukční provize tedy nového majitele přišel na 1,92 milionu korun. Na překonání tohoto rekordu by se Sekáč musel prodat minimálně tři příhozy nad minimální podání.