Zdroj: Tisková služba úřadu prezidenta Ruské federace

Někteří ruští miliardáři se akvizicemi a zálibami v umění v minulosti netajili, jiní své sbírky veřejně nepřiznali či jejich existenci dokonce popírali. Tím přispívali k dohadům o finančních operacích mezi Moskvou a světovými aukčními metropolemi. Spíše do oblasti propagandistických legend bude patřit údajná tisícikusová kolekce starých mistrů prezidenta Vladimira Putina, kterou měl v roce 2015 přijmout jako osobní dar od starší dámy paní Niny Molevové. Především obrazy a kresby od význačných malířských osobností jako Vélazquez, Rubens nebo Michelangelo byly v Kremlu opravdu deponovány a v místních médiích oceněny na 400 milionů až 2 miliardy dolarů. Nicméně i ruští odborníci se odvážili spekulovat o jejich provenienci a pravosti. Odhadují, že se jedná patrně o pozdější kopie, které však představují zajímavý soubor náboženských děl různých evropských škol z konce 16. a 17. století.

Oproti polochimérické sbírce prezidenta Putina se historie podezřelých akvizic dalšího z oligarchů na sankčním seznamu, Borise Rotenberga, opírají o tvrdá data a několikaleté vyšetřování. Již před dvěma lety byla v Kongresu USA přednesena zpráva o sofistikované síti offshorových společností, které skrze amerického galeristu a obchodníka s uměním Gregoryho Baltsera, usazeného v Moskvě, nakupovaly v roce 2014 umělecká díla pro Rotenberga, majitele banky SMP a společnosti SGM Group (výstavba plynovodů a elektrických vedení).

Společně s bratrem Arkadijem, Putinovým osobním přítelem a sparingpartnerem v judu, měli sice v té době ve Spojených státech obstavené zdroje, nicméně jak ukázaly dokumenty z tzv. Panama Papers, dokázali pro sebe získat díla v hodnotě přes 18 milionů dolarů. Napřímo koupili obraz Hruď (La poitrine, 1961) belgického surrealisty Reného Magritta za 7,5 milionu dolarů nebo při jediné aukci u Sotheby´s deset dalších kusů impresionistů a modernistů za celkovou částku 6,8 milionu dolarů. Až tento skandál donutil do té doby benevolentní americký aukční byznys přijmout přísnější obchodní pravidla. Rotenbergovy obrazy se dle indicií nyní nacházejí v Moskvě, kam byly převezeny z německého depozitáře ještě v srpnu 2019, krátce před zveřejněním zprávy v americkém kongresu.

René Magritte: Hruď (La poitrine), 1961, zdroj: Vyšetřovací zpráva amerického Senátu

 

Investice do kulturní sféry a uměleckého provozu budou muset zastavit i ruské bankovní domy či v jejich strukturách angažovaní podnikatelé. Druhá největší VTB banka disponuje vlastní sbírkou a finančně podporovala třeba Puškinovo muzeum nebo petrohradskou Ermitáž. Sankce nejspíš dopadnou i na předsedu představenstva Alfa Banky Pjotra Avena. Jeho mistrovské kusy od Natálie Gončarovové nebo Vasilije Kandinského v Moskvě stejně jako land-artové plastiky Henryho Moora či Louise Bourgeoisové na zahradě vily v anglickém Surrey budou momentálně neobchodovatelné. Na chodu petrochemického kolosu Lukoil se podílí jako nejvyšší manažer Vagit Alekperov, jehož vášní jsou historické mince. Numismatika by tak mohla být dalším odvětvím dražebního systému, který bude potřeba sledovat pro případné nekalé transakce.

Ve zjitřené atmosféře těchto dní se, byť neoficiálně, hovoří o dalších uměnímilovných oligarších s  vazbami na Putinův Kreml. Aktuálním zmrazením majetku by se například u majitele největšího ruského soukromého producenta plynu, Leonida Mikchelsona z firmy Novatek, „jen“ prodloužily už platné sankce z roku 2018. Ten se jako mecenáš muzeí v Chicagu (Art Institute of Chicago), New Yorku (The New Museum) nebo Londýně (Tate) dlouhodobě zajímal především o evropské a americké umění. Ve stejné situaci by se nacházelo 1,5 miliardy dolarů podnikatele a „hliníkového krále“ Viktora Vekselberga, jenž se ke svým finančním zdrojům nemůže již téměř čtyři roky dostat. O čtrnáct let před tím však mohl investovat volněji, když vydal 100 milionů dolarů za devět Fabergého klenotnických vajec, později vystavovaných v jednom z jeho petrohradských paláců.

Vejce Fabergé, zdroj: Fabergé Museum

Mohou se tedy objevit v nadcházejících aukčních nabídkách nějaká nečekaná překvapení s touto „prokremelskou“ proveniencí? Respektované aukční síně, mimo jiné Christie´s, Sotheby´s nebo Phillips, kterou vlastní ruský konglomerát Mercury Group pod vedením Leonida Friedlanda a Leonida Strunina, se zaručují, že skrze jejich služby se tak i díky ještě pečlivější strategii proti praní špinavých peněz a metodice „KYC“ (know your customer – znejte svého klienta) opravdu nestane. Etickou otázkou pak samozřejmě zůstávají privátní prodeje. Jaká bude realita se lze se přesvědčit již 3. března na večerní aukci poválečného a současného umění v londýnské pobočce Phillips.