Starším z obou obrazů je metrové Léto, které bude 17. června dražit Arthouse Hejtmánek. Obraz zdobí obálku katalogu tradiční letní zahradní aukce společnosti a s vyvolávací cenou 5,5 milionu korun (+24% provize) je nejdražší nabízenou položkou. Signovaná, datovaná rozměrná tempera typu syntonos na kartonu s přehlednou výstavní i publikační historií pochází ze sbírky architekta Jana Kotěry. Obraz se řadí do tzv. okořského období Slavíčkovy výtvarné práce, kdy společně se dalšími malíři, studenty či čerstvými absolventy krajinářské speciálky u Josefa Mařáky, vyjížděl za Prahu do lesů, luk a vesnic kolem Okoře a maloval přírodní scenérie přímo v krajině, se všemi atmosférickými, barevnými a materiálovými efekty. 

Školní exkurze mimo ateliér praktikoval Mařák už od roku 1895, v pozdějších letech se mladí adepti vypravovali na vícedenní pobyty po skupinkách i samostatně, ubytovávali se po zájezdních hostincích v Zákolanech, jeden čas si dokonce pronajali dům v Kovárech. Malé tvůrčí kolonii malířů z Akademie (tzv. mladší Mařákovci Otakar Lebeda, Jan Honsa, Alois Kalvoda, Bohuslav Baťka Dvořák, Jaroslav Panuška, Josef Holub a další) neformálně vévodil Antonín Slavíček, jenž v této roli vystřídal odcházejícího Františka Kavána. Jako sedmadvacetiletý mladý otec, po sňatku s Bohumilou Brynychovou materiálně zajištěný, se v okouzlující krajině cítil spokojeně, naplněně, což projektoval i do své tehdejší tvorby. 
 

Právě z této doby, z léta 1897 pochází nabízený obraz. Vyzařuje z něj prosluněná nálada a přirozená krása rozkvetlé meze, lemující šikmou cestu stoupající k horizontu – typický ideový a kompoziční motiv krajinných scén přelomu století. Sebevědomý Slavíček abstrahoval z konkrétního přírodního výseku kolem Okoře univerzální letní atmosféru. Obraz malíř poprvé vystavil v únoru 1898 na skupinové výstavě SVU Mánes v Topičově salonu. Naposledy jej veřejnost měla možnost vidět před šedesáti lety na Slavíčkově velké retrospektivě v Jízdárna Pražského hradu (více zde). 

Veselé a pohodové příměstské výlety však po čase vystřídala pracovní i životní realita, která Slavíčka na jeho putování českou krajinou zavedla až na Vysočinu, konkrétně do Kameniček, kam se i s manželkou, třemi dětmi a služebnou přestěhovali v roce 1903. V melancholickém a prostém kraji s drsnějším podnebím si na doporučení spisovatele Karla Václava Raise pronajal domek, výměnkářské stavení na gruntu sedláka a starosty Voláka, a po počáteční nedůvěře na více než tři roky splynul s místními – odtud "u nás, v Kameničkách".
 

Jelikož pro práci v plenéru v tomto případě stačilo vyjít před svůj dům a rozhlédnout se po krajině, soubor obrazů s motivy z Kameniček a okolí čítá několik desítek děl ve veřejných či soukromých sbírkách. Jedním z takových příkladů je i Cesta do Kameniček, nabízená ve středu 9. června v Galerii Pictura a startující na 3,5 milionu korun (+ 22% provize). Barevně utlumený, ale v malířském výrazu uvolněný obraz s oblíbeným úběžníkem cesty je přesně datován doprovodnou archiválií, kondolenčním dopisem rodině malíře Václava Březiny, který zemřel týden před svými 44. narozeninami v září 1906.

Březina byl o osm let starší než Slavíček, oba však patřili k tzv. prvnímu sledu Mařákovců. Nastoupili do krajinářského ateliéru na AVU ve stejném roce (1887), jejich výtvarné i životní dráhy se však později rozešly: Václav Březina zůstal doslova i přeneseně věrný Mařákovu odkazu (dokončoval jeho výzdobu ochozu a schodiště Národního muzea) a založil si vlastní krajinářskou školu v Mladé Boleslavi. Letní sezónu často trávil v Jindřichově Hradci, kde nečekaně zemřel. Pro ilustraci Březinova malířského výrazu zařadila Galerie Pictura do téže aukce jeho pohled na Jindřichův Hradec s vyvolávací cenou 90 tisíc korun (+ 22% provize).
 

Slavíčkova domovského zázemí na Vysočině využívali i další z jeho malířských přátel. Slavíčkovu rodinu na delší tvůrčí pobyty navštěvovali Otakar Nejedlý, Bohuslav Baťka Dvořák či Herbert Masaryk. Inspirováni jak přírodou, tak přímo "Mistrem", pracovali na zachycení ducha české krajiny, pro dějiny umění tu více, tu méně zásadně. Například líbivé Léto v Kameničkách (1905) Bohuslava Dvořáka, Slavíčkova blízkého kolegy a jednoho z nejplodnějších Mařákových absolventů, prošlo uměleckým trhem s konečnou cenou 312 tisíc korun v roce 2015. Jiným příkladem může být jednoduše provedená Chalupa (Kameničky) od o deset let mladšího Slavíčkova obdivovatele, a po jeho sebevraždě Mílina chotě a osvojitele jejich tří dětí, Herberta Masaryka, která se v roce 2016 prodala za 47 tisíc korun.

Slavíčkův aukční rekord patří pátým rokem figurálnímu obrazu Na lavičce z roku 1899, který na podzim 2016 vystoupal na aukci Galerie Kodl z 3,6 milionu na 18 milionů korun. I prodeje za vyvolávací ceny by nicméně oběma nyní nabízeným obrazům stačily na místo v malířově top 10. Vzhledem k jejich malířským kvalitám i zajímavé provenienci by však nemuselo zůstat jen u prvních podání. 
 

VÝSLEDKY AUKCE

Antonín Slavíček: Cesta do Kameníček, 1905–06         4 270 000 Kč