Jako první nabídne v sobotu 25. listopadu pražské Dorotheum Macešky. Ty spadají do rané fáze malířova tvůrčího vývoje a řadí se do skupiny několika málo děl vzniklých okolo poloviny 90. let 19. století, jejichž ústředním námětem je, jak uvádí aukční katalog, "krajinný mikrokosmos, který malíře uhranul nejen pro svou barevnost, ale i pro pro velikost výzvy, kterou pro něj zachycení tohoto mikrokosmu na prahu nového malířského přístupu k realitě bylo." Nejspíše pod vlivem svého přítele, mnichovského malíře Josefa Schussera, který paralelně zkoumal možnosti luminismu, se Slavíček v té době začal posouvat od barevně tlumené palety, čerpající z barbizonských východisek, k uvolněnější, vzdušnější faktuře ve snaze o postižení světelných dispozic konkrétního místa.

V. V. Štech v knize Čtení o Antonínu Slavíčkovi z roku 1961 tento progres komentuje následovně: "... (J. Schusser) způsobil tak u Slavíčka změnu ze šedivé barvy a podnítil širší rukopis štětcový. Slavíček sám jmenoval později toto období, dokumentované Studií kosatců, vystavovanou v Umělecké besedě roku 1893, a Maceškami, ʼelegantní érouʼ. Označoval tak svoji tehdejší snahu po hotovosti a lehkosti. Už tehdy chtěl tlumočiti život přírody, jak se projevuje pohybem a změnou stavu."

Vznikly tehdy práce jako výše zmiňované Kosatce, 1893, Bezový keř, 1895/6, či Slézy v Bechyni, 1895/6, (mimochodem jediné stylově příbuzné dílo, jež prošlo za patnáct let aukcí), které měly vyústění ve slavném plátně Míla v šeříku z roku 1898, zobrazující malířovu mladou manželku v křovinatém loubí (obraz je v současnosti spolu s rekordní krajinou Na lavičce k vidění na výstavě Světlo v obrazech: Český impresionismus - Inspirace blízké i vzdálené v Jízdárně Pražského hradu). Obraz, jehož cenu Dorotheum odhaduje na 5 milionů korun, je ovšem ranější, v odborné literatuře nejčastěji nalezneme rok 1895. Macešky jsou v květomluvě symbolem věrnosti a možná není bez zajímavosti, že právě na jaře zmiňovaného roku se Slavíček s Mílou Brynychovou oženil.
 

I když květinová zákoutí představovala pro Slavíčka silný vizuální zdroj a ve své tvorbě se k nim vrátil ještě kolem roku 1907 (v souvislosti se svou jedinou cestou do Francie), téma macešek již nikdy nezpracoval. Dcera Eva Slavíčková-Medková na Slavíčkovu zálibu v tomto druhu květin po mnoha letech vzpomínala následovně: "Můj otec měl velmi rád květiny, a proto jich v této malé, pražské zahradě, skryté v bloku starých domů, bylo plno. Kam oko pohlédlo, těšilo se z jejich něžné barevné krásy. Záhony drobnokvětých růží, trsy temně rudých keřů, jež se střídavě mísily s nádhernými růžemi čajovými, se zde hlásily o prvenství. Ale pivoňky s nimi závodily, plné koruny jejich hustých, rozevřených vějířků vyplňovaly každý kout. Šeřík však, nafialovělý, růžový a bílý, objímal svými vonnými rameny všecku tuto kvetoucí radost. Macešky pitvorně k němu vzlížely z dlouhých záhonů, aby se střetly svýma rozevřenýma kočičíma očima s útlým a křehkým květem kosatců, které měl tatínek po pivoňkách nejraději." 

Hned následující den, totiž v neděli 26. listopadu, budou mít milovníci Slavíčkovy tvorby možnost zabojovat ještě o další dvě jeho plátna na dražbě Galerie Kodl. Časnější z nich, nazvané Povltaví s odhadní cenou 3-5 milionů korun, se datuje do stejné etapy jako Macešky, ovšem představuje spíše Slavíčkovu výchozí pozici (sdílenou například se spolužákem z Mařákova ateliéru Františkem Kavánem, s kterým ho pojila mimo jiné i tehdejší obliba realismu K. V. Raise) na cestě k impresionistickému výrazu. 
 

Antonín Slavíček: Po dešti, 1903-04, olej na plátně, 74 x 88 cm, vyvolávací cena: 6 000 000 Kč (+20% provize), Galerie Kodl 26. 11. 2017

Druhé dílo, rozměrný krajinný záběr Po dešti, je pak reprezentantem Slavíčkova plně vyzrálého stylu, který v charakteristické kompozici s diagonálou do daleka ubíhající cesty dává prostor k rezonování silně melancholicky zatížené atmosféry, pro kterou byl malíř oceňován již svými souputníky. Byť je tento olej jako jediný z představovaných děl nesignovaný, má vynikající výstavní a publikační historii. Za všechny zmiňme alespoň výstavu Antonín Slavíček: Životní dílo, kterou na podzim 1961 připravila pražská Národní galerie a která byla v následujícím roce reprízována v Brně a Bratislavě. Vyvolávací cena je stanovena na 6 milionů korun, odhad však počítá s částkou 10-15 milionů korun. 

Vedle představovaných tří obrazů prošlo od začátku roku českými aukcemi již deset Slavíčkových maleb, z nichž jen dvě zůstaly nevydraženy. Rozměrná lesní krajina se objevila také minulý týden na aukci Sothebyʼs v Londýně, kde se prodala v přepočtu za 4 miliony korun (více zde). Dohromady tak letos sběratelé za Slavíčkovy obrazy utratili již více než 40 milionů korun. Dosažené výsledky odrážejí vzestup zájmu o umění kolem roku 1900 v posledních letech i loňský rekordní prodej obrazu Na lavičce. Loni bylo v aukcích nabízeno 9 malířových obrazů, v předchozích pěti letech to však bylo jen tři až pět maleb za rok.