Rok 1957 byl pro Vladimíra Boudníka v mnoha směrech přelomový. Začal jej výstavou ve svém libeňském ateliéru, oslavil třiatřicáté narozeniny, oženil se, uskutečnil poslední ze svých „akcí v ulicích“, při kterých se snažil veřejnosti vysvětlit principy explosionalismu, seznámil se s Janem Kotíkem a Mikulášem Medkem a vytvořil jediných pět obrazů, které od něj známe.